ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Všechno je jinak

24. června 2016 v 0:01 | Lukáš Durďák |  Týden Zimního spánku

Lukáš Durďák během zimního spánku přemýšlel, co všechno může být jinak, než se na první pohled zdá.



Bylo půl čtvrté ráno. Jedno nejmenované velkoměsto se pomaličku probouzelo do krásného jarního dne. Ilona s Petrem se rovněž pomalým tempem vypotáceli ze dveří tanečního klubu. Byli posledními návštěvníky předešlé noci.
"Týjo, Peťo…," prohlásila s významným a mírně zamlženým pohledem Ilona, "jsme to včera nějak přehnali."
Petr její pohled opětoval, přikývl a beze slova se trošku šouravými kroky vydali směrem k nejbližší zastávce autobusu. Ulice byly brzo ráno prázdné, a tak se bavili sledováním zaparkovaných aut.
"Il-čo, koukni na tady ten bourák, takový bych jednou chtěl."
"Ale neblbni, vždyť to musí žrát i trávu okolo, když to nastartuješ."
"Haha, -škyt-… to je dobrý… takový ekologický auto… -škyt-!"
"Si ze mě děláš legraci, ale uvidíš, počkáme si až přijde majitel a zmizí trávníky okolo, budou jako by je někdo sekal sekačkou!"
"Neblbni a po'ď dál, ještě to máme pěkný kus cesty… a kdoví jestli nám něco tak pozdě je-de."
"Tak jo, hi-hi-hi. Stejně by to byla pěkná podívaná," odvětila Ilona.
Po chvíli bloumání po ulicích dorazili na zastávku a Petr se ujal zkoumání, kdy je z jejich čekání vysvobodí nejbližší autobus.
"Je to blbý, před chvílí nám to frnklo a další jede až za hodinu a půl."
"Ach jo, Péťo, co teď, když mně se chce strašně na záchod."
"Tak to hoď tady za budku, -škyt- a je hotovo… -škyt-… já možná taky za chvíli půjdu… -škyt-… ale…"
"Ty jsi ale vtipálek, jasně tady všem před okny… kdoví kdo se dívá. Kdybysme tu tak měli naše auto."
"No a kdo by ří-, říď-, -škyt-, řídil?" odvětil Petr, "já jsem úplně na kaši a ty jsi na tom… musíš být o hodně hůř! Vůbec nesi zvyklá pít a včera, v-č-e-r-a…jsi měla, to samé co já a pak… tě, tě, na panáky zvali ještě ti dva nafinťění panáci, -škyt-, teda než jsem jim VYSVĚTLIL… slyšíš… Vysvětlil!!!"
"Petře!" snažila se ho mírnit Ilona,
"…že ji… jis… jsi tady, -škyt-, sééé MNOU!" dokončil svou řeč dost důležitě Petr.
"Péťo," zkoušela jej klidnit Ilona, "víš ty, že mi ani nic moc není? Asi to snáším nějak lépe. Je pravda, že se cítím tak trochu vesele a napadají mě teď takové srandovní myšlenky, ale jinak je to dobré. Klidně bych mohla řídit. Achjo. Autem bychom byli doma za pár minut." Ilona nervózně přešlapovala na místě a dívala se kolem sebe: Autobusuvá zastávka, auta, prázdné parkovací místo, vysoký trávník, křižovatka, paneláky… nic nevypadalo dost útulně, aby tam spolu mohli strávit následující hodinu a půl. V tom se ozvalo hlasité prásknutí, asi tak přirovnatelné k tomu, jako kdyby tleskly ruce obra, a následné zahvízdání, jako by někdo prudce zabrzdil nějaký obrovský dopravní prostředek.
"Slyšel jsi to, Péťo?"
"Asi kamio…n, škyt!" odvětil Petr a sedl si unaveně na zem, "víš, že jezdí jak blázni."
Ilona se opětovně rozhlédla kolem sebe: Autobusová zastávka, auta, vysoký trávník, křižovatka, paneláky… Moment! Něco je jinak. Chybí volné místo. A zastoupilo jej… "Péťo!!!"
"Co je?"
"Stojí tu zaparkované naše auto!"
~~~
Toho rána, o několik hodin později, když už dávno Petr s Ilonou odcestovali domů, se stala ještě jedna podivná věc. Poté, co inženýr Vaňek svým BMW X5M odjel do práce, se místo trávy, která do té doby mohla soupeřit výškou s deštnými pralesy a na kterou si už několik týdnů stěžovali obyvatelé přilehlých domů, že se jim v ní ztrácejí psi, objevil úhledně posekaný anglický trávník.
~~~
O nějakou dobu později, Petr, již plně při smyslech a střízlivý, jel odvézt auto na technickou prohlídku. Tedy, nejdříve se vydal za svým kamarádem Tondou, který pracoval v autoservisu, aby mu dal jejich auto důkladně prohlédnout, než mohlo být vydáno úřadům na inspekci. Dojel s autem do garáže, zastavil a nechal svého kamaráda pracovat. Když se mu zdálo, že se Tonda věnuje autu už dostatečně dlouhou dobu, odvážil se zeptat:
"Tak jak to vypadá, kámo?"
"Ale celkem dobré," odvětil Tonda, "motor šlape jako hodinky, světla svítí, jak mají. Vyměnil jsem ti olej, ve vaně bylo spoustu rzi, asi bude chtít zavařit. Jo a taky prahy a podlahy jsou trochu orezlé. Technickou to projde, ale stav se příští pondělí. Budu tu mít kolegu svářeče, tak na to koukneme."
"Tak moc díky, kámo!" radoval se Petr a sledoval, jak jeho kamarád vyváží auto ven před garáž.
"Ale vůbec nemáš zač! Popravdě na to, jak staré to tvé auto je, to máš super. Představ si, nedávno tu byl chlápek s takovým tím luxusním bourákem. A měl úplně zrezlou podlahu. Až tam měl díru. No, nekecám. Holt moderní auta, všecko vyrábějí z kdovíčeho v Číně a pak to nic nevydrží."
Petr následně zaplatil za strávený čas a už chtěl odejít, když ho ještě Tonda zastavil:
"Opravdu nemáš zač…to nemuselo být, vždyť jsem skoro nic neudělal… co bych ti teď za to ještě dal… jo tady…" a podal Petrovi plastovou láhev s minerálkou. Odvětil, že to je taková pozornost autoservisu a se zvoláním: "Tak v pondělí" odběhl zpět do garáže, kde mezitím přibyl nový zákazník.
~~~
Dalšího dne se Petr vrátil z práce o poznání dříve. Dvě hodiny před koncem pracovní doby bylo vyhlášeno nečekané požární cvičení. To mělo za následek, že se většina zaměstnanců po evakuaci odebrala domů a nečekala na slavnostní vyhlášení, kolik lidí by uhořelo, kdyby se nejednalo o cvičení a vlastně ani na to, aby jim někdo sdělil, že se jedná jen o cvičení.
Doma jej už čekala Ilona s ohřátým obědem.
"Jé, Petříčku, ty už jsi tady. Zrovna jsem na tebe myslela, že bys mohl přijít domů dřív. Neuhodneš, co se mi dnes stalo," zastihla jej ještě ve dveřích.
"Tak povídej," odvětil líně Petr a sehnul se, aby si zul boty.
"Byla jsem nakoupit tam v tom velkém nákupním centru… to víš, už jsme toho doma moc neměli, tak jsem vzala celer, mrkev, čočku, zelí, banány, jablka, měli v akci sýry, takové ty s dírami, které máš rád a…"
"Jestli tohle je to, co jsem neměl uhodnout, tak to bych taky ani neuhodl…" přerušil ji trochu hrubě Petr a šel, už zutý, do kuchyně. "…a nekoupila jsi něco k pití? Mám docela žízeň."
Ilonu to vůbec nevyvedlo z míry, ba naopak, jen se roztomile uchechtla a pokračovala: "Ale ne, ty hlupáčku, to nebylo ještě ono, já jen chtěla navodit atmosféru. A jasně, že koupila, ale dej si tu minerálku, co jsi včera donesl z autoservisu, je moc dobrá, popíjím ji od rána. Počkej, naliju ti trochu do sklenice a mezitím ti to dopovím. Tak abych to zkrátila, stavila jsem se nejdřív u Diora, chtěla jsem si ještě jednou zkusit ty šaty, co se mi tak líbily… co kdyby je třeba zrovna zlevnili?"
Petr s trochu naštvaným výrazem prohodil: "Ty, co jsem říkal, že vypadají jako by někdo sešil závěsy se záclonou?"
"Přesně ty… No a jak jsem si je tak zkoušela a myslela na cenu a slevy a šaty a nic moc kolem a to víš, obletovali mě tam jak anglickou královnu, i v kabince mi pomáhali. A když už jsem si je svlékala, najednou ta jedna prodavačka vypískla a říká mi: 'já se Vám strašlivě omlouvám madam, nevím, jak se to stalo…' A dívala se na má záda a já pořád nevěděla, co se to děje… no, nebudu tě napínat, měla jsem celá záda od rzi… i na prádle a punčochách byl poprašek. Strašně se mi tam omlouvali a začali mě hned oprašovat… Nakonec z nich vypadlo, že to bude asi špatným skladováním ve vlhku. Ty šaty mají totiž vzadu kovový zips, který není moc vidět a asi jim ve skladu zrezl a jak mi šaty zapnuli, nevšimli si toho a všechna ta rez se vyspala na mě. No, nakonec mi nabídli jako odškodné poukaz na šedesátiprocentní slevu… Tak jsem si hned nechala přinést nové šaty v mojí velikosti a poukázku využila. Ještě mi k tomu přidali zdarma nové punčochy."
"Ilono, co to máme na těch hrncích? A kde je ta moje voda už hergot!" přerušil ji nevrle Petr, kterého nákupní historka evidentně vůbec nezajímala, a raději zkoumal hrnec postavený na kuchyňské desce.
"Ale, nějak nám reznou, asi máme moc tvrdou vodu. Nebo špatné tablety v myčce, měl by ses na to podívat ty…"
"Dyť se teď dívám, koupíme nový," odvětil naštvaně Petr a hodil hrnec do odpadkového koše.
Ilona jej jen nevěřícně sledovala a už pro sebe si šeptala: "I když si nepamatuju, že bych dneska vůbec z myčky něco vytahovala… ale kdo tedy…? Petr se o takové věci nestará…"
Petr už nečekal na zmatenou Ilonu, až mu připraví něco k pití, ale vytrhl jí lahev s minerálkou z ruky a zhluboka se napil, načež vyprskl všechno do celého nejbližšího okolí. Chvíli zhluboka dýchal.
"Ilčo, cos mi to dala? To není žádná minerálka! To je snad stoprocentní líh s příchutí švestek a podle síly bych tipoval, že autorem toho nejapného žertu je Tonda!"
"Jakože slivovice?" nechápala Ilona. "Já to piju už od rána, jsem ti to říkala… výborná švestková minerálka. Podívej se…" načež se zhluboka napila, stejně jako předtím Petr, jen s tím rozdílem, že nedošlo k žádnému nečekanému vodotrysku.
~~~
Večer u televize nad dnešním dnem oba přemýšleli. Ilona, kterou fotbalové zprávy moc nezajímaly, byla s teorií, co se to kolem děje popředu, před Petrem, který ještě musel věnovat část své mozkové kapacity sledování, zda jeho oblíbený klub FC Eindhoven vyhrál na Dodrechtem nejméně 4:0.
"Ty, Petře", začala mírně Ilona, "nezdá se ti něco divného na tom, co se nám poslední dobou stalo?"
"Co myslíš konkrétně?"
"No třeba to auto… nebo šaty… a hrnce… a bylo toho dneska víc."
"Vždyť už jsem ti říkal, že si to moc nepamatuju, byl jsem na šrot…"
"No právě…" tvářila se neústupně Ilona.
"Co právě, co tím chceš říct?"
"Že se nám, když je někdo z nás opilý, dějí věci, které jsou jinak strašně nepravděpodobné…"
"Ale neblbni… to je všecko jen náhoda," odvětil Petr, "oba nás napálil Tonda. Dneska s tou slivovicí i minule s tím autem. Ještě si to s ním v pondělí vyříkám. A ty šaty, to bylo díky špatnýmu skladování… A konec řečí, jde se spát, zítra brzo vstáváme."
~~~
O několik dní později vytáhl silně opilý Petr mobil a vytočil jedno z dlouho nepoužívaných čísel… Musí to vyzkoušet. Takhle v opilosti mu Ilonina myšlenka najednou připadla strašně reálná. Pokud je to tak, jak si myslí, bude to fungovat.
"Sázková kancelář ProfiTip, u telefonu Mrkvová, jak vám mohu pomoci?"
"Haló? Tady Petr Novák, -škyt-, chtěl bych vsadit!"
"Můžu vás, prosím, požádat o vaše heslo pro ověření, pane Nováku?"
"Jistě, že můžete, paní Karotková, -škyt- heslo je Ilonka-jedna!"
V telefonu zachrastilo.
"V pořádku, pane Nováku, a na co si chcete vsadit?"
"Slečno-paní-škyt- Brukvová, co má na dnešek," na chvíli se odmlčel, "nejvyšší kurz?"
"Nejvyšší je pro dnešek je 19,3 na výhru FC Japaniero nad Liverpoolem, pane Nováku. A jmenuji se Mrkvová."
"Cha! Tak jo, chci 7500 na výhru Japaniera, Mrkvičko -škyt-."
Z druhé strany telefonu se ozvalo tlumené vzdechnutí, ale hovor plynule dál pokračoval: "Pane Nováku, Tím vyčerpáte veškerý svůj nastavený sázkový limit, a proto se vás musím ještě jednou zeptat, opravdu za vás mám vsadit určenou částku?"
"Ano! -šlyt- Práskněte to tam, slečno Petrželová!"
"Ale prosím, beze všeho," ozvalo se ze sluchátka již trochu podrážděně.
"To bude všecko, -škyt-, mějte kráááááááásný den, paní Zeleninová!"
"Nasledanou, děkujeme, že jste využil služeb naší sázkové kanceláře. Mějte hezký zbytek dne," ozvala se ze sluchátka navenek vřelá, ale rozhodně ne upřímná odpověď.
~~~
"Vidíš to taky, Günter?"
"Myslíš ten úplně nový vyhozený klobouk? Ten se mi šikne," a jal se oprašovat starou oprýskanou fedoru.
"Ne, klobouk, kašli na starý hnusný klobouk. Ten hrnec."
"Na co by nám byl hrnec? Vždyť nic nevaříme."
Druhý muž prošel poznámku bez povšimnutí. "Podívej se na něj" a ukázal hrnec svému společníkovi.
"Co mě má zajímat blbý hr…" nedokončil větu Günter.
"Nevíš, kdo to vyhodil Sergeji?"
"Ne - ale zajdeme za Lidkou. Ta už nám to zjistí."
~~~
"Petře, to jste museli včera na večírku pořádně vyvádět! V noci mi přišla SMSka, že nám z kreditky někdo strhl sedm a půl tisíce."
"Cože?!!!" vytřeštil oči Petr. "Jak, kdy, proč!!?"
"Ty si to ani nepamatuješ? Vážně bys měl méně pít, Petře. Říkám ti to pořád a teď tohle… "
"Počkej, počkej… Však už se snažím vzpomenout si… ", prohodil mírně vyděšeně Petr, "…moment… ano… už se mi něco vybavuje…" na chvíli se odmlčel a pak se uklidnil. "Jo to nic, to je v pořádku. Budeme bohatí."
Ilona se nezmohla na jediné slovo. Jen na Petra marně koukala.
"Co na mě tak třeštíš oči. Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkala, a myslím, že máš pravdu. Když jsme sťaťí, tak nám všecko vychází. Tak jsem večer vsadil. Hotovka."
"Co jsi to provedl, ty blázne! Jak by to mohlo tobě fungovat, když jsi skoro pořád opilý? No přemýšlej trochu. Myslím si, že pokud něco, tak to mám jen já… Dvakrát jsem se za poslední týden napila alkoholu a dvakrát takové strašné náhody."
Petr najednou prudce vyskočil od stolu. V panice rozlil pivo, které do té doby popíjel, a začal něco hledat. "Rychle, kde je…? No co? Co asi… ovladačka! No Rychle! Sportovní kanál! Musíme zjistit, jestli už hrál Liverpool!"
~~~
"Ano Sergeji, na kontejner na Polní ulici mám taky očko," odpověděla značně unaveně vypadající žena Sergejovi.
"A můžeš zjistit, kdo to tam dal, Lidko?"
"Zřejmě nějaký ignorant, kovy nepatří do plastů", odpověděla Lidka.
"Jak?" tvářil se překvapeně tišší z mužů.
"Jsem vám říkala, ať si taky hodíte očka na popelnice. Nebudete se pak v nich muset hrabat. Ale vy ne, vás že to baví, a blá, blá… bydlení na ulici… blá blá… volnost… blbost!"
"Hele, do našeho života nám nehrabej. Teď je důležité zjistit, jestli to je jen náhoda, nebo nám tu někde pobíhá netrénovaný alkomág."
~~~
Petr seděl zděšeně u televize a až nezvykle soustředěně sledoval hráče pobíhající na hřišti. Výsledky rozhodně neodpovídaly tomu, že by měl pravdu on. Vzhledem k tomu, že Liverpool vedl nad druhým týmem již 7:0 a blížil se konec zápasu, vypadalo to na těžké vystřízlivění.
"Nemůžeš tu sázku nějak zrušit?" snažila se jej utěšit Ilona.
"To nejde, už se hraje. To by to pak dělal každý, kdyby se mu nedařilo…" odpověděl smutně Petr, aniž by se na Ilonu podíval.
"Tak já nevím, třeba zkusit říct, že jsi byl opilý a nemyslel jsi to vážně…" zkoušela to znovu Ilona.
"To taky nepůjde, ptají se na hesla… a potvrzení… a tak… aby to prostě bylo neprůstřelný. Teď už nám zbývá jen jediná naděje," vzhlédl vyzývavě k Iloně.
"To ne, to snad nemyslíš vážně. I kdyby to opravdu byla pravda, jakože pořád si nejsme jistí, a já měla nějaké schopnosti… nemůžeme to jen tak zneužívat, ne. To nejde… i kdybysme neměli mít tenhle měsíc na nájem… To už nějak zvládneme… Petře, Petříčku…"
Petr ji ale už neposlouchal, vyběhl z pokoje a k Iloně se již nesl cinkot skla.
~~~
"Tak se podívejme, co tu máme," prohlásila Lidka a na ex vypila obsah své sklenice.
"Hmm, Dom Perignon, ročník 1986 a ty to tu piješ jak nějaké čůčo z večerky," prohlásil Günter. "To my tady se Sergejem pijem leda rum z Alberta, který nám někdo předtím zasponzoruje," usmál se a šťouchl laškovně do svého společníka.
"Ticho, chtěli jste mít výsledky, tak mlčte. Navíc, čím kvalitnější pití, tím méně škody na kovech, kterých se dotknou naše myšlenky, způsobíme. To byste snad ještě mohli vědět z výcviku, nebo už jste skoro všechno při svém bezdomoveckém způsobu života, zapomněli?"
Oba muži mlčeli, a tak Lidka pokračovala: "Tak, vyhodil to takový mladý hejsek někdy večer, nevím, kam šel, ale druhý den ráno ho vidím přicházet…hmm, hmm… nic… a tady vychází s takovou mladou slečnou… mm hmm … zase nic… a tady to máme… Vcházejí do paneláku na Polní 69… moment zkusím se zaměřit přímo na místo…"
~~~
Petr přiběhl do obýváku se značně zaprášenou lahví čiré tekutiny s trochou kalu na dně a bez etikety.
"Pij!", přikázal Iloně.
Ta se jen smutně dívala na značně rozzuřeně vypadajícího přítele, ale vyslovila jen slabé: "Petře."
"Pij! Napiješ se, i kdybych ti to měl nalít do krku!" křičel už nepříčetně Petr.
"Petře, víš, jak tě mám ráda, ale…"
"PIJ! A MYSLI NA TO, AŤ VYHRAJEŠ!"
Ilona se už nezmohla na jediné slovo. Jen do sebe smutně obrátila lahev a myslela na to, o co ji požádal.
~~~
U Lidky v domě se ozvalo křupnutí, jako by někdo zlomil větvičku a všechny tři rázem postříkal proud studené rezavé vody od toho, jak prasklo vodovodní potrubí vedoucí ve stěně kousek od nich.
"Sakra… už jsem je měla… je to ta holka!" sípala silně zmáčená Lidka. "Musíme rychle za nimi, než se stane něco hrozného. Cítila jsem velký stres… asi se snaží něco ovlivnit… něco dávno ztraceného… a jak jí to nejde, probíjí její síla všude kolem. Jak jsem tam nahlédla… jsem to jen posílila.To opravíme potom, není čas, ve sklepě mám tři lahve nejlepšího Karibského rumu, skočte pro ně a sejdeme se venku u auta!"
Venku již seděla Lida v překvapivě suchých šatech v jejím postarším Mercedesu.
"Wünderbar, ein deutsches Auto!" štěkl Günter, který neodolal a okusil rum již ve sklípku.
"Na německé vtipy teď není čas, nasedejte!" okřikla je Lidka.
Ještě ani nezavřeli dveře a auto se dalo do jízdy, pokud se tomu tak dá říkat. Celé jakoby se najednou vznášelo a současně jelo a k tomu z něj ve velkém odpadávaly kusy zrezlých plechů.
"Ty Liduš, stihnem to vůbec, než se nám celé auto rozpadne?" prohlásil mírně nervózní Sergej.
"Myslím, že ano, před chvílí nám vypadl motor a z nádrže se vysypalo asi dvě kila rzi, takže jsme o dost lehčí… buď to je tím, že se už blížíme, nebo ten Dom Perignon nebyl originál. Zatracené eShopy!"
~~~
"Už se blížíme, vidíš ty sloupy osvětlení? Jsou celé rezavé.", hlásila Lidka.
"To tu je už dlouho," kontroval Sergej, "támhle to je. Polní 69. Zastav." Což ani nemusel říkat, jelikož jejich autu odpadlo i poslední kolo a celé vozidlo i s posádkou líně doklouzalo před vchod paneláku.
"Čtvrté patro, dveře vlevo od výtahu! Ale musíme po schodech, ničemu kovovému bych teď nevěřila," prohlásila Lidka. "Pořádně se předtím napijte rumu. Pamatujete si, vy dva vágusové, vůbec ještě nějaké bojové triky?" komandovala je, zatímco se rychlým krokem blížili ke zmíněným dveřím, které následně s třísknutím vypadly z obložek, které se změnily na změť kovových pilin.
Scéna, která se jim naskytla, nedávala na první pohled moc smysl. Po pravdě ani na druhý.
V rohu místnosti toporně stál muž, v rukou třímal zbytky oranžově zbarveného mobilního telefonu, do kterého neustále opakoval: "T-o j-e d-o-k-t-o-r P-r-á-š-e-k? H-a-l-o? C-h-t-ě-l b-y-c-h s-e p-ř-i-h-l-á-s-i-t n-a p-r-o-t-i-a-l-k-o-h-o-l-n-í l-é-č-b-u!"
Kousek od něj stála s nevěřícným pohledem mladá žena, která si příchodu nových návštěvníků nejprve vůbec nevšímala. Jakmile zaznamenala jejich přítomnost, zděšeně vypískla - nebylo se co divit, když se najednou je v jejich obýváku objevili dva bezdomovci a elegantně oblečená postarší žena - načež omdlela. Poté i muž upustil telefon na zem a ihned jeho cestu následoval.
~~~
O necelý rok později:
"Stejně by mě zajímalo, co se tenkrát událo, Ilčo, že to takhle dopadlo," zeptala se Lidka Ilony, když si společně zašly na kávu.
"Já si to pak několikrát přehrávala v hlavě a myslím si, že to bylo tím, že jsem celou dobu myslela na to, o co mě Petr požádal. Tedy na výhru. A myslím, že to byla výhra na plné čáře. Petr už nepije, je teď mnohem hodnější a dokonce mě požádal o ruku a taky říkal, že bysme si mohli pořídit děti. A taky jsem poznala tebe Liduš. Taky Güntera, Sergeje a další skvělé lidi z alkomagického společenství. A to je opravdová výhra."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | 24. června 2016 v 5:35 | Reagovat

Alkomágové - to je parádní nápad. Až zase uvidím bezdomovce, jak prohrabávají kontejnery, pořádně si je prohlédnu. :-P

2 KattyV KattyV | 24. června 2016 v 6:53 | Reagovat

Souhlasím  s Regi, alkomágové jsou fajn. A ještě musím říct, že jsem se výborně bavila u hrátek s jménem madam Mrkvové. Hezké, jak se i v alkoholickém opojení urputně držel kořenové zeleniny :-D

3 Tora Tora | 24. června 2016 v 7:46 | Reagovat

Pobavilo. Taky budu koukat na "alkomágy" jinak a vzala jsem si z toho ponaučení, že nikdy nevíš, jak a kde najdeš nové kamarády :). Což v podstatě potvrzuje i má přítomnost na Šupleti :).

4 JJ JJ | 24. června 2016 v 8:44 | Reagovat

Díky za varování. Tak až synové budou moci začít pít, pohlídám si, jestli se kolem nich nedějí divné věci. A taky jim vysvětlím, proč je lepší pít kvalitu, že to není jen kvůli ranní kocovině. :-D
Moc jsem se pobavila, díky.

5 Arenga Arenga | 24. června 2016 v 12:03 | Reagovat

jo jo, Alkomágové jsou dost origináloní nápad, taky se mi to líbilo.

6 ioannina ioannina | 24. června 2016 v 16:33 | Reagovat

Hehe, kouzla se nedají lámat, najdou si svoji cestičku, to je pěkný. A budu koukat, kdyby se náhodou kolem nějakých rezatých krámů dělo něco podivnýho.

7 HCHO HCHO | 26. června 2016 v 21:56 | Reagovat

Alkomágové kolem orezatělých popelnic a spol. Pěkný :)

8 Lukáš Durďák Lukáš Durďák | 27. června 2016 v 19:10 | Reagovat

Děkuji za komentáře. Jsem rád, že se vám nápad i zpracování líbilo. Bylo to pro mě dost spontánní (a v tu chvíli trochu i šílené) rozhodnutí a téma alkoholové magie vypadalo dost neprobádaně :) S odstupem času si ale říkám, že bych některé pasáže napsal trochu jinak. Takové myšlenky nejspíš napadají každého, kdo jako já psaní začíná teprve objevovat. Snad jen dodám, že při psaní nepřišla k újmě žádná lahev s alkoholem :)

9 Regi Regi | E-mail | 27. června 2016 v 20:35 | Reagovat

[8]: Lukáši, my (Katty a Regi)zase  děkujeme za zapůjčení povídky. Ostatně výsledek tvého šíleného rozhodnutí je v Šíleném šupleti na té nejsprávnější adrese ;-). Objevování tajů a radostí psaní je fajn, že?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014