ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Hráli jsme packovanou, však to znáš...

25. srpna 2016 v 0:01 | Tora



Jsou dny, kdy se vše daří, jsou dny, kdy se daří méně. Události se řítí, neohlížejíce se ani lidi, ani na kočky a nevím jak u vás, ale u nás se kolikrát zdublují. Však víte. K nám nezabloudí jedna kočka, co potřebuje pomoc, ale přijde jich hned pět a tak podobně.

Když tehdy přišel Barbucha s pokousanou packou, byli ONI vyděšení možná víc než on. Pak se tu Barbucha několik týdnů procházel s pěkným stylovým zeleným obvazem, časem se mu packa se zahojila a on začal znovu vyrážet za dobrodružstvím. Zpočátku obezřetně a pouze po dvoře, tahle fáze však netrvala dlouho a během týdnu byl opět potkán před hospodou a následně se ONI dozvěděli, že jeho první návštěva patřila nově zřízené cukrárně. No bodejť by ne, v naší ulici se zřídí nová cukrárna a Barbucha by u toho chyběl! Se divím, že ji vůbec bez něj dokázali otevřít.

Týden se sešel s týdnem a Barbucha přišel domů opět s nateklou přední pravou packou. Co ten kocour teda kde dělá, to je mi záhada. Je tu koček jak psů a nateklou nohu měl jen asi před dvěma lety Silver, to se taky někde popral s nějakým psem. Byl tehdy také odvezen do toho ujetýho klubu, kde mu to ta bílá nějak opravila a strávil tehdy asi tři týdny dole v JEJÍ dílně, která se příležitostně mění na ošetřovnu, karanténu či depozitum. U Barbuchy však tentokrát nebyl rozsah škod tak veliký, jen jedna malá odřenina a otok, který postupně splaskával, až se ztratil docela.

Pořád nemůžu pochopit, proč to ONA udělala. Myslím si, že asi chtěla předejít další pochroumané pacce u Barbuchy a vědoma si, že u nás chodí tyhle věci zdvojeně, ztrojeně až zpětěně, chtěla věci pomoci a maličko to přehnala. Protože kdybych si tohle nemyslela, tak bych musela přistoupit na to, co o tom tvrdí Čeněk, a to není moc hezká myšlenka. Ten totiž vůbec nevěří mému mínění a tvrdošíjně trvá na tom, že ONA je prostě hrejto a nešika, a tak z toho schodu vůbec nesletěla schválně, aby ta packa do třetice nebyla zase u Barbuchy, ale u NÍ, ale že prostě čuměla vejrům a přehlídla poslední schod.

Domů se dokulhala stylově, ráno na lov odkulhala ještě stylověji, ale když se odpoledne vrátila, už vůbec nekulhala. Poskakovala. Poskakovala podepřená dvěma klackama či čím a funěla u toho jak Silver u misky masa. Její obvaz teda vůbec není tak pěkně zelený, jako měl Barbušák, ale fádně bílý. A nechápu, proč používá ty klacky, když má zdravou pravou přední a obě zadní, to neumí po třech? Za rohem jsem si to vyzkoušela, po třech se dá běhat docela dobře, tak proč sebou všude vláčí ty dva klacky fakt nechápu.

A když jsem JI šla pošlapat, tak jsem si málem packu zlomila taky, kočky, ten JEJÍ obvaz je tvrdej jak kámen a nějak divně voní, škrábat se do něj nedá a šlapat na tom je teda fakt o packy. Tak jsem se vykašlala šlapat jí bolístku a šla JÍ šlapat po hrudníku, protože ten je měkkej a to je hned jiný kafe.

A taky nám pěkně zamotala hlavu, protože teď spává dole v obýváku (a přitom je to do ložnice jen patnáct schodů a tam klidně může vylézt po čtyřech, nebo i po třech, to jsem taky vyzkoušela). Jenže ONA je líná a tak spí dole a co teď my, když jsme zvyklí spávat s NIMA v ložnici, kde máme vlastně spát? Dole s NÍ, nebo nahoře s NÍM? Po pár dnech nového pořádku jsme si rozhodili služby, klucí spávají dole s NÍ a já nahoře NÍM, protože mi HO bylo líto, jak je tam takovej sám a opuštěnej.

Je fakt, že život u nás se tak nějak zvolnil. Ráno vyspáváme mnohem déle než jindy (možná si zlomil nohu i ten novej uječenej skřepaslík, nebo že by mu konečně zakroutili krkem?), ONA po ránu neodchází nikam na lov a víceméně se celej den válí dole v pelechu a ON nám tak v klidu může dát snídani, druhou snídani, svačinu, oběd, druhou svačinu, večeři i druhou večeři tehdy, když máme hlad, a ne když to vychází JIM, což je velké vylepšení běžného standardu.

Už jsme si i zvykli na to její hopsání na klackách a neprcháme vyděšeně všemi směry, když se zvedne a někam se šine. První den jsme z toho byli fakt na prášky, protože to vypadalo tak, že sebou práskne každou chvilku ještě jednou a my nevěděli, kam se dřív schovat, aby sebou nepráskla přímo na nás. A přitom vůbec nechce pomáhat! Když jsme JÍ šli ukazovat, kudy má jít a kam dávat nohy, tak ječela jak vzteklá, ať koukáme rychle uhnout a nemotáme se jí pod nohy (cha, spíš pod klacky asi myslela), nebo že se kvůli nám přerazí nadobro a pak teda ať si JÍ nepřejeme. Tobíš pak málem chytil infarkt, když se JÍ snažil ukázat cestu na záchod a JÍ jeden ten klacek upadl těsně vedle něj. Tak už to teď neřešíme a jen JI sledujeme zpovzdálí. Je fakt, že se maličko zlepšuje a už se s těma klackama tak nepotácí jako prvně. ONA tvrdí, že budem koukat, jak se za těch šest týdnů vycvičí, ale já teda tomu moc nevěřím.

Ale když JI tak sleduju, jak se pořád válí v tom pelechu... hm... doufám, že to nebude mít velkej vliv na kvalitu našeho stravování. Snad má někde nalovenou pořádnou zásobu a všichni ten JEJÍ úlet přežijeme ve zdraví a bez hladomoru.

No a hlavně jsem zvědavá, jestli ta JEJÍ oběť bude k něčemu dobrá a jestli už teda Barbušák bude chodit domů s packama zdravejma. Moc tomu nevěřím. A víte proč? Protože asi za dva dny poté, co se ONA tak obětovala, jsme dostali zprávu, že v širší rodině si jedna příbuzná zlomila nohu nad kotníkem.
Tak nevím. Buď je to nějaká nákaza, nebo u nás fakt musí jít všechno zdvojeně, ztrojeně, zčtyřčtěně až zpětěně?

No snad byste nám mohli přidržet packy a drápky, ať už je to konečná. Hele, fakt by tady měl zůstat aspoň někdo, kdo má všechny čtyři zdravé...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 25. srpna 2016 v 10:37 | Reagovat

Rozárko, tak pokud vím, domácí má zadní už odsádrovanou a běhá zase jako čiperka. Čímž ta smůla (doufám) definitivně skončila.
Toro, moc pěkné povídání. Přeji hodně úspěchů v dalším psaní nejen o kočkách :-D.

2 gleti gleti | 26. srpna 2016 v 22:01 | Reagovat

Když se daří, tak se daří. Doufám, že už ani čtyřnožci, ani dvounožci nepodlehli další nakažlivé packované. :-)

3 KattyV KattyV | 27. srpna 2016 v 10:24 | Reagovat

Já jsem tedy přesvědčená, Rozárko, že ONA určitě zranila svou packu schválně. Protože co by pro vás neudělala. Packa v sádře je maličkost.

4 Martian Martian | Web | 30. srpna 2016 v 9:56 | Reagovat

Ale jsou to kočičky obětavé - i služby v ložnicích si rozdělily, aby mohly rovnoměrně pošlapávat JI i JEHO… :D

5 Regi Regi | E-mail | 30. srpna 2016 v 14:50 | Reagovat

Rozárko, jen jestli si ONA tu packu nepochroumala právě proto, aby se mohla tak jako vy aspoň nějakou chvíli beztrestně válet celé dny v pelechu. Chtěla si možná vyzkoušet ten kočičí život. ;-)

6 Tora Tora | 30. srpna 2016 v 18:23 | Reagovat

A víte, že to byly jedny z  nejhezčích vánoc? Beztrestně se válet v pelechu před vánocema není špatné... člověk si nemusí vyčítat, že nic nedělá, jen leží :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014