ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Noční intermezzo

4. srpna 2016 v 0:01 | Tora |  Hotel u devíti koček

Myslím, že Barbucha toho napovídal dost. Pusťme teď zase jednou ke slovu Rozárku.




Kraj, uondaný několika dny nelítostných veder, tiše odpočíval. Noc přinesla alespoň malou úlevu v tom, že nedovolila slunečním paprskům bušit do domů, lidí i zvířat v plné síle, přikryla svou temnou náručí vysílenou krajinu a lehce stáhla teplotu na příjemných dvacet stupňů.

I náš domeček tiše odpočíval a v ranním rozbřesku se jeho okna matně leskla. V obýváku, kam se na posledních pár nocí nastěhovala ONA (těžko snáší vyhřátou ložnici v podkroví) se s prvním světelným zábleskem probrala k životu malá moucha. Světlo za oknem ji lákalo k vylétnutí do zahrady, ale ouha. Narazila na skleněnou překážku a zpanikařila. Začala poletovat pokojem jako zběsilá, a tak se výsledek nedal dlouho čekat.

ONA, snící svůj ranní sen (mimochodem zrovna v něm byla na návštěvě se všemi svými domácími kočkami u jednoho z kamarádů a právě se probírala hebkým kožíškem asi tuctu malých modrých koťat) se probrala ve chvíli, kdy přes její postel, pokrývku i tělo předusala bojová pěchota s generálem Barbuchou v čele. V první fázi vůbec netušila, co se děje, a ještě se v zbytku snění útržkovitě viděla, jak marně hledá při odjezdu Čendu. Vylekaně se posadila a krátkozrakýma očima, ještě plnýma snu, se snažila srovnat se s událostmi, které se kolem děly, a také s časem, ve kterém se děly.

V pokoji mezitím probíhala regulérní válka. Vzhledem k tomu, že ani my jsme ze spánku nestihli zaregistrovat, po čem to vlastně Barbucha jde, to byla válka muže proti muži, ehm, tedy vlastně kočky proti kočce, kocoury nevyjímaje. Když se ONA posadila a začala na nás mžourat, zrovna jsem se prala s Barbušákem, zatímco Tobiáš se vyděšeně snažil prohrabat do dolního dílu sedačky. Bezradná moucha poletovala po pokoji sem a tam a svým bzukotem jen přispívala k všeobecnému zmatku.

Musím podotknout, že valnou většinu nocí bývá u nás v domečku opravdu klid. Večer zalezeme s NIMI do postele nebo do našich pelíšků, a až když se po ránu ozve ten již dříve zmiňovaný skřepaslík, tak všichni vstáváme. A tak nás toto ranní vyrušení vyvedlo z míry téměř všechny. V podstatě až na NĚHO, který si v klidu pochrupoval nahoře v ložnici, a Čendu, který na ten mumraj chvíli koukal z JEJÍHO pelíšku, pak vstal, protáhnul se, nesouhlasně zavrtěl hlavou a odkráčel dospat svůj díl za NÍM do ložnice.

ONA se mezitím snažila zorientovat aspoň v čase, kde předpokládala, že to bude jednoduché. Jednoduché by to bylo v případě, že by její upípaný skřepaslík ležel na místě, kam si jej včera večer odložila. Na stolku však nebylo nic. Ani upípaný skřepaslík, ani knížka, ani časopis, ale bohužel ani brýle. Vše bylo smeteno zadními drapáky bojové pěchoty do hlubin prostoru a rozmetáno po pokoji.

A tak, kdyby v té chvíli někdo nahlédl oknem do pokoje, naskytl by se mu tristní pohled. Po zemi leze ONA a šmátrá po brýlích, Barbucha poletování od okna na stůl, na poličku, sedačku, židli, střídá s výskoky ze země, jako odrazový můstek používá, na co přijde, včetně JÍ, po koberci se posunuje změť černobílého a zrzavého kožíšku a vše je doplňováno JEJÍM polohlasným sakrováním, prokládaným výkřiky typu: "Já vás fakt jednou ubezduším, potvory chlupatý, au, vole, neskákej po mně, ježíš marjá, vy jste fakt jak praštěný, KDYŽ UŽ SE MUSÍŠ ODRÁŽET ODE MĚ, TAK ASPOŇ ZATÁHNI DRÁPY, TY POMETLO JEDNO ŠÍLENÝ!"

Upřímně, byla to veliká kratochvíle. Netrvala však dlouho. Když ONA po chvilce našmátrala brýle pod sedačkou a skřepaslíka za knihovnou, stala se rychle pánem situace. Jedním pohledem zhodnotila stav, popadla plácačku na mouchy a při nejbližším průletu nebohého bzučícího tvora k velkému smutku Barnabášově hbitým pohybem sejmula. Pak rozehnala i černobílozrzavý mlýnek, motající se po podlaze, a konečně měla chvilku na to, aby zjistila, jak je to s tím časem.

Zpátky do peřin upadla s vědomím, že se jí to všechno snad jen zdá. Skřepaslík na ni mrkal potměšilým 04:19 a do ranního zapípání mu zbývaly ještě téměř dvě hodiny. My jsme zjistili, že legrace skončila, tak jsme si skočili schroupnout pár granulí, zapili je vodou a vlezli jsme si k NÍ zpátky do pelíšku. Když se ONA opět snažila usnout, vibrovala postel pod třemi usilovně se myjícími kočkami - to víte, ten rozruch nám lehce pocuchal fazónu - takže my už jsme dávno spali, když ONA konečně dokázala usnout natvrdo.

A tak měl ráno skřepaslík opravdu hodně práce, aby se ONA vůbec z postele vypotácela a vypravila se na svůj denní lov.

A z postele ji sledovaly tři páry ospalých očí, ve kterých bylo lze číst:
"Ježíš, proč nás zas budíš, to ani nedokážeš v klidu spát???"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | 4. srpna 2016 v 15:35 | Reagovat

Rozárko, ale že má ONA postřeh, co? V její ruce je plácačka na mouchy nebezpečná zbraň. :-) Jo, to je ta praxe z míčových her.

2 KattyV KattyV | 5. srpna 2016 v 6:53 | Reagovat

Jo s kočkama si člověk nemůže stěžovat na nudný život. To znám :-D

3 Arenga Arenga | 7. srpna 2016 v 13:18 | Reagovat

to muselo být veselé "nadráno" :-)

4 Martian Martian | 8. srpna 2016 v 10:46 | Reagovat

Není nad svižný start do nového dne, že? :-D  :D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014