ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Sloup(k)ořadí

20. srpna 2016 v 8:01 | Arenga, Gleti, KattyV, Tora |  POTKALY JSME TOHLE DRABBLE, POTKALY JSME POVÍDKU...

Zadání sedmé Bleskovky, kterou si na nás Triumviráti tentokrát vymysleli, znělo - Žánr: sloupek, Téma: Mrtvé kočky nepředou. V šuplecím hnízdě to vzbudilo poměrně velký rozruch. Cože? Novinářský žánr? CO je to ten sloupek? A u kočkařské části ještě - Mrtvé kočky?! To snad ne?!! To psát nebudeme.
Nakonec jsme se ale rozhodly, že zkusíme změnit názor a přece jen se o sloupek pokusíme. Ukázalo se to poměrně náročné. Zdá se, že novinářské žánry nám moc nejdou. Ale přece jen, za tu zkoušku to stálo. Třeba se to někdy bude hodit. Výsledky si můžete prohlédnout zde.




Podfuk, neschopnost či tzv. tunel?

Aneb co trápí náš region…

Arenga

Přádelna v našem městečku, jak obecně známo, má velmi dlouhou, více než stopadesátiletou tradici. Od založení v roce 1875 se jednalo o prosperující podnik, který poskytoval a zatím stále ještě poskytuje zaměstnání širokému okolí a jehož věhlas se již dávno rozšířil daleko za hranice kraje. O to znepokojivější jsou ovšem zvěsti, které se začínají poslední dobou šířit. Zakázky ubývají, přádelna celkově upadá, údajně hrozí propuštění.

Můžeme se oprávněně ptát, co se děje? Proč se majitel přádelny opevnil hradbou mlčení a tváří se jako Šípková Růženka, která se píchla o vřeteno? Vždyť tiskem před šesti měsíci proběhla téměř bombastická zpráva, že uzavřel nanejvýš lukrativní smlouvu s čínským armádním dodavatelem, firmou Kotch-ki a.s. Může být tedy na sebe hrdý! Anebo snad ne? Možná všechno nebylo tak, jak se navenek zdálo. Žijeme ve věku nafouknutých bublin a vypasených novinářských kachen. S tím se, bohužel, nedá zřejmě nic dělat. Bulvár to živí a dokonce i seriozní tisk se občas sveze na vlně zájmu, neboť čtenářstvo lační po senzačních zprávách a divuplných objevech. Pro obyvatele našeho městečka byla takovou úžasnou novinkou právě dohoda s Číňany.

Zdá se však, že majitel přádelny naletěl jako slepý holub do zdi. Opravdu si ani on, ani nikdo jiný z vedení společnosti nepoložil otázku, proč by čínský armádní dodavatel potřeboval objednávat sukno v evropském maloměstě? Anebo byl majitel tak zaslepen vidinou zisku a pýchou na úžasnou pověst svého podniku? Nikdo z vedení přádelny se totiž zjevně nenamáhal ověřit si informace a nezjistil tedy, že jednatel firmy Kotch-ki a.s., pan Bao-Chang Tchej, je podle informací čínských úřadů již dvacet let mrtev. Anebo to věděli a jednalo se o tzv. tunel, jaké byly v naší krásné republice běžné koncem minulého a začátkem tohoto století? Či snad bylo všechno jinak a vedení přádelny uzavřelo smlouvu se subjektem, jemuž se lidově říká zombie?

Jedno je bohužel jisté: mrtvé kočky nepředou a další osud podniku, který živil celé generace, zůstává ve hvězdách.



Strasti grafomana

Gleti

V poslední době jsem se pustila do psaní. Což není nic divného. Něčím podobným je potrefeno značné množství knihomolů. Patrně je to způsobeno neochotou rozloučit se s milovanými hrdiny, anebo zklamáním, jak se autor/ka vypořádal/a s jejich osudem. Proto si nedostatečně saturováni čtenáři vymýšlí další osudy.

Dalším levlem psavého postižení je tvorba vlastních příběhů, kde můžete zcela volně spřádat vlastní fantazie. A protože každý pisálek touží po uznání okolí, mnoho z nás využívá literární soutěže, aby svým dílkům zajistil, co největší počet čtenářů. Tak má jistotu, že si jeho výtvor přečte aspoň porota. Oblíbená jsou speciálně taková klání, kde organizátoři nabízí zpětnou odezvu.

Avšak běda. Zde vyvstávají dva problémy. Jedním z nich je téma, které musí účastníci dodržet. Zdálo by se, že nejde o nic těžkého. Omyl. Vzhledem k tomu, že pořadatelé jsou osoby s velmi bujnou fantazií, nic novým adeptům spisovatelského řemesla neulehčí. Například naše téma -"Mrtvé kočky nepředou". Co si pod tím má člověk představit? Někdo/něco tady byl/o, svou existencí zpříjemňoval/o životní podmínky a teď je on/to pryč a ono příjemno s ním.

Co by to jen mělo být, aby to bylo zajímavé a vtipné? - Skřítci hospodaříčci, kteří jsou nuceni přizpůsobit se panelákovému bydlení? Mimozemšťané a jejich problémy při výzkumu obyvatel Země? Popřípadě změna životních podmínek kočičí populace, kdy už nemusí lovit myši, ale člověku se za jeho služby odměňují právě předením? Co z toho napasovat na zadané téma? Nebohý/á autor/ka si zoufá.

Dalším problémem, alespoň pro mě, jsou termíny. Čím víc se blíží závěrečná meta, tím víc můj mozek začíná nervóznět a jančit. IQ klesá z nějakých 120 na 95 (zdravotně zdokumentováno), invence opouští mozkové závity. A ani vrnění živé kočky mě neuklidní. Ba naopak. Pokud se ke mně přiblíží a tlapáním se dožaduje hlazení, v tomto stavu ji odháním.

Co s tím? Snad jen doufat, že to někdy překonám a napíšu něco, před čím padne čtenářstvo na ústa, aniž by to vyžadovalo následný pobyt v blázinci.



Kdeže kočky, kdeže jsou

KattyV

Bývaly jsme kočky, já i moje kámošky. No vážně. Je to naprosto neoddiskutovatelný fakt, který by potvrdil každý, kdo nás tenkrát znával. Přítulné, hravé i dravé, každá jiná, podle nátury, nálady a chuti, případně podle kocourů, které jsme potkávaly. Uměly jsme se přilísnout, něžně seknout drápkem, obdivně vzhlížet nebo to alespoň úspěšně předstírat. Jenže, kde ty loňské, předloňské, předpředloňské… zkrátka notně letité sněhy jsou. Jsou z nás ženy životem otřískané, někdy úspěšné, často zklamané, padající a vstávající, bojující, vítězící i poražené a z toho všeho unavené. Tak už to chodí. Kočky zmizely.

A mladé nástupkyně? Kdeže jsou? Při současné porodnosti 1,45 dítěte na jednu ženu a při tom, s jakou usilovností se mladé dívky snaží vyrovnat svým mužským protějškům, je jich jak šafránu. Bojím se, aby se z koček nestal ohrožený druh. Aby nám tady nezbylo pár tygřic, houf putěk, řada skoromužů a velký dav stárnoucích čarodějnic.

Bojím se dost, ale nedávno mi zasvitla naděje.

Dostala jsem za úkol napsat rozhovor se známou zpěvačkou, která byla mladá v době, kdy já ještě ani nechodila do školky. Se mnou kráčel můj kolega, kterému bych naopak já mohla dělat mámu.

Dáma nás přivítala s noblesou. Dokonalý make up, šaty, které měly švih, rudé drápky, ale především jiskra v oku a úsměv na rtech. Dvě hodiny nám o svém životě vyprávěla tak zábavně, že nemít diktafon, nepřinesu domů jedinou poznámku, jak se mi smíchy třásla ruka, a dodnes se divím, že kolega udržel tu svou dostatečně pevnou, aby mu z ní nevypadl fotoaparát. Svědčí to o jeho pevné vůli a velkém sebeovládání, že mezi jednotlivými záchvaty chechotu dokázal nafotit dokonalé snímky.

"To je ale kočka!" ocenil, když jsme je pak prohlíželi. Musela jsem souhlasit.

Takže, milé dámy. Nezoufejte. Oživte v sobě svou dávnou mrtvou kočku. Svět kočky potřebuje. A o věku to není.


Nesvádějme vše na kočku

Tora


Tak jsme včera drželi černou hodinku.

Ne tedy, že bychom ji měli v plánu. Já osobně jsem chtěl psát sloupek do nedělních novin, manželka se zas koukat na finále Superstar a syn hodlal vystřílet několik desítek nepřátel ve World of Warcraft, World of Tanks či v čem se zrovna angažuje. Nebylo nám dopřáno. Zničehonic světla zablikala, obrazovky počítačů se zachvěly… a byla tma. A trvala. Dlouho.

Mihotavý svit svíček (díky, IKEA!) nás nakonec všechny svedl ke stolku v obývacím pokoji. Brzy totiž došla energie jak tabletu, tak chytrým mobilům, nakonec i manželce. Usadila se v pohodlném křesle, na stolek vedle sebe nastavěla již zmíněné svíčky, láhev vína, několik skleniček, položila si pohodlně nohy na podnožník a uvolněně relaxovala.

Sladký zvuk vína, klokotajícího do štíhlé skleničky nás přivábil stejně rychle, jako chvějící se plamínky tmavou můru, které se však zářivé světélko brzo stalo osudným. My jsme dopadli podstatně lépe než ona, nám koneckonců vlastně nic nechybělo.

S vínem v ruce jsem vyhlížel z okna panelákového bytu. Tmavé siluety domů probleskovaly chvějivými světýlky, tmu občas naředilo jen projíždějící auto, jemuž byla absence elektrické energie momentálně fuk.

Černou hodinku si udělalo celé sídliště. Ba nejen hodinku, udělalo si pár černých a smutných hodinek, kdy si přišli na své milovníci romantických zákoutí a majitelé dlouhých prstů.

Důvod mi posléze vysvětlil kamarád, pracující u elektrorozvodných závodů. Prý za to můžou elektrikáři, co do odstavené kočky naprali sto procent moc rychle. Vůbec jsem netušil, o čem mluví, takže díky výpadku elektřiny jsem zase moudřejší.
Prý: Transformátorům, těm výkonovým, se říká kočky (no stoupni si někdy poblíž a poslechni, jak přede!)

Když se do odstavené kočky (potažmo tedy transformátoru) napere zátěž ne postupně, ale narychlo, jak to udělal ten elektrikářský talent, zaprská (však kočka, ne?) bouchne a přestane vrnět.

A když je kočka mrtvá, nepřede.

A když nepřede, sídliště nesvítí. Tečou ledničky, mrazáky a obyvatelům nervy.

Jednu výhodu to však má, je však nutno si na ni počkat. Za tři čtvrtě roku bude místní porodnice praskat ve švech. Kvůli jedné kočce, co na pár hodin přestala příst, začne vrnět spousta nových koťátek. Pardon, miminek.


Vlastně, pohlédneme-li na to z demografického hlediska - jestli on ten elektrikář vlastně neudělal velmi záslužný počin…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 20. srpna 2016 v 11:00 | Reagovat

zajímavé :-)

2 Dominika Dominika | Web | 21. srpna 2016 v 15:30 | Reagovat

To je skvěle napsáno, díky!

3 Martian Martian | Web | 22. srpna 2016 v 12:42 | Reagovat

Každopádně oceňuji, jak jste se s tím zapeklitým tématem dokázaly všechny popasovat. :-)

4 Regi Regi | E-mail | 23. srpna 2016 v 19:06 | Reagovat

Arengo, víš že mi tenhle sloupek připomněl nešťastný osud Slezanu Frýdek Místek? Často jsem do jejich prodejního skladu jezdila nakupovat.:-(  

Gleti, na tvůj sloupek jsem si vzpomněla, když jsem teď v srpnu zápasila s žánrem urban fantasy. Nevím, jestli jsem ho trefila. Ale alespoň termín odevzdání jsem zvládla ;-)

Katty, představila jsem si některou z obletovaných prvorepublikových krásek. :-)

Toro, tohle je super sloupek (jestli to tedy je sloupek ;-)) JJ by měla mít radost z pilné žačky. :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. srpna 2016 v 18:35 | Reagovat

Zdařilé.

6 KattyV KattyV | 27. srpna 2016 v 10:20 | Reagovat

Díky všem za komentáře. Musím říct, že napsat "sloupek" bylo zatraceně těžké a obávám se, že se to úplně nepovedlo, i když jsem dělala, co jsem mohla. Ne, novinář ze mě nebude. :-P

7 HCHO HCHO | 8. září 2016 v 21:37 | Reagovat

Tedy máte můj obdiv :) Sloupek na téma mrtvé kočky, to je fakt supertěžké zadání a všechno je zajímavé a čtivé, fakt obdivuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014