ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Zahradní safari

22. září 2016 v 12:57 | Tora |  Hotel u devíti koček

Z dáli jsou slyšet bubny. Tmavou nocí se plíží mrštný stín. Lovec napětím ani nedýchá. Teď! Podařilo se? Dostavil se vytoužený úspěch? Hořké zklamání stáhne lovci útroby. Kořist zas unikla.

Bylo to tak doopravdy?



No, tak přímo takhle to teda nebylo. Tak třeba to nebylo v noci. Bubny tu taky znějí jen občas, to když se soused učí novou skladbu. Lovec, teda ON, ale opravdu napětím dost často nedýchal, a mrštné šelmy se jeho léčkám s úspěchem docela dost dlouho vyhýbaly.

Ale asi bych měla začít od začátku a vysvětlit vám to popořadě, aby nedošlo k nějaké mýlce. Náš dvůr je asi zakletý. Nebo je CDK opravdu hodně milovaný. Před dvěma lety nám na něm přistáli squatteři a Barbucha. To jsme my i ONI zvládli celkem s bravurou a nové přírůstky jsme poměrně rychle přijali a sžili se s nimi. No jo, já vím, že si pamatujete papiňákové období a tak, ale konec dobrý, všechno dobré, Sofie s Bonnie mají v dílně poměrně slušnou rezidenci a já s Barbuchou jsme už dávno kámoši. Vloni to bylo v trochu menší míře. Objevil se tu další přírůstek, ale tentokrát opravdu vypečený. Ano, Lupínek. Jen se otřepal, terorizoval nás na dvoře všechny a vřelé díky JIM, že mu dokázali najít poměrně rychle nové ubytování. Pak se ještě objevil černý JÁ, který se postupem času také usadil v zadní dílně spolu se squattery.

A tak jsme tak trošku s obavami očekávali letošní léto, co nám zase CDK vyvede za taškařice. Bohužel, netrvalo dlouho a dočkali jsme se.

Některé události se daly docela dobře předvídat. Třeba to, že jakmile budou přes den otevřené dveře, jak už to u nás bývá v létě zvykem, se černý JÁ bude tlačit dovnitř. Provedl to docela s bravurou a dost rychle. Ale dodnes to mezi námi drhne. Teda mezi námi všemi a JÁjou. Nějak ho nemůžeme zkousnout. Už sice nesyčíme a neječíme tolik a dokonce se obávám, že nám nezbyde, než se s ním doma smířit. Řešíme to různě. Já a Tobíš zatím pořád syčíme, já si občas i zaječím. Čenda ho ignoruje a dokonce je schopnej s JÁjou a s NÍ spát v jedné posteli. Barbucha si sbalil batůžek a víceméně se přestěhoval o dům dál, většinu času bývá teď u JEHO rodičů, kde s novými obětmi sleduje televizi, válí se v posteli a konzultuje, co bude k obědu. ONI mu tam už dokonce přestěhovali i wecko a misku. Na noc teda chodívá většinou ještě domů k nám, ale kdo ví, jestli nepřijde doba, že se tam nenastěhuje docela.

Další věci jsme ale nepředvídali a upřímně, ani snad předvídat nechtěli.

Postupně se na náš dvůr nastěhovala: minimamina s dvěma koťaty (minimamina proto, že vypadá jako tak asi půlroční kotě), jedna plachá mladá tříbarevka, tak asi pět měsíců stará (odhadem), a nakonec se tu jeden večer zjevila ještě jedna naprosto oprsklá kočičí holčička, která vypadala jako Barbušice v malém vydání a JIM totálně zlomila srdce.

A teď co s nimi, když je u nás už všude plno? Přiznám se, že já a Tobiáš jsme začali být lehce nervózní. To už teda bylo fakt docela šílený, věřte mi. V jedné chvíli nás tady na tom malém prostoru bylo třináct, teda jako koček. A to už teda i ONI těžko vydýchávali, a tak bylo rozhodnuto, že takhle to prostě nejde a v zájmu zachování duševního zdraví našeho i JEJICH se situace musí nějak řešit.

ONA začala žhavit dráty a rozhazovat sítě. Bylo nutno udat pět koček, což je poměrně velký počet. Pokud jste se někdy snažili udat byť i jen jednu obyčejnou venkovní kočku, jistě to uznáte.
Pro maminu s koťaty bylo domluveno místo v útulku - s tím, že ONI jim budou přispívat na stravu.
Pro Barbušici byli nalezeni noví páníci.
I pro plachou tříbarevku se nakonec našlo místo - na chalupě, kde je potřeba venkovní kočka na chytání myší.

Teď už zbývalo jen realizovat odchycení a přesun na nová působiště.

Nejjednodušší to bylo s Barbušicí. To malé, asi dvouměsíční kotě bylo podle JEJICH mínění kouzelné. Ochočené, mazlivé, úžasné. Já ho teda od první chvíle nesnášela, protože ON na ni koukal stejně zamilovaně jako na mě! Tak to teda ne. Hned jak jsem se k ní prvně dostala na dostřel, tak jednu takovou chytla, že vzala druhou o zem a už zdrhala. ON je jen můj, žádná jiná kočka na něj nemá co dělat oči, jasný? Kotě pak dostalo dočasný bydlík v JEJÍ dílně, bylo pečlivě prohlédnuto, zakápnuto a byly mu vyčištěny uši. Vše snášelo s radostným vrněním. Když byl domluven převoz, dostalo do výbavy pelíšek, který si oblíbilo, a při jeho odjezdu JIM oběma ukápla slzička, což teda dodnes nechápu. Naštěstí zprávy z nového domova byly velmi povzbuzující - kotě hned první noc okupovalo postel v a v podstatě celou domácnost, a tak jsem mu i odpustila, že dostalo jméno Rozárka. Nakonec, když prý jim hned první večer proběhlo talířem krupičné kaše, si to jméno zaslouží, a hlavně, jakmile má jméno, už nehrozí, že by nám ho vrátili.

Pak začal lov na minimaminu s koťaty. Ke slovu se opět dostal náš kamarád sklopec. Opět proběhnul známý taneček a jako první se znovu chytil Barbucha. Byl ze sklopce vytáhnut, bylo mu vynadáno a promluveno do duše, ať nedělá vlny a neblbne, nebo že fakt teda už krucinálhimlhergotfagot pojede do útulku taky. Vzal si to k srdci a ke sklopci už pak nelezl. Nastěhoval se do svého druhého domova k televizi a dlouze si tam na to JEJICH zacházení stěžoval.

Obě koťata vlezla do sklopce hned asi třetí den. Byla odvezena do domluveného menšího útulku, o kterém ONI věděli, že tam o ně bude dobře postaráno a časem určitě najdou i nový domov. Zato minimamina, ta JIM dala zabrat. Tři týdny ji lákali do sklopce. Zkoušeli všechny možné pamlsky, odolávala. Pak se ale zadařilo, a tak minimamina putovala za koťaty do útulku. Koťata za ty tři týdny stačila zkrotnout a dokonce se už i nechají pohladit, což je za tak krátkou dobu docela velký pokrok.

A plachá tříbarevka, ta to myslím nakonec docela vyhrála. Vyfasovala páníka se statkem, kde bude bydlet ve venkovní stodole plné sena a myší. Když to slyšel Barbucha, cpal se honem zas do sklopce, ale protože ON není barvoslepej, měl milej Barbušák smůlu. Byl opět odložen k televizi a na lukrativní místo na statku putovala plachá krásná tříbarevka, které ONI na cestu popřáli hodně štěstí a hodně myšek. Věří, že si tam zvykne a že se tam bude cítit dobře. Víc, než tohle už jí opravdu nabídnout nemohli.

A tak po dnešním dnu voláme hosana. Máme konečně klid. A ONI taky.

A tak jen prosíme společně hlásky kočičími a lidskými tu nelítostnou centrální distribuci koček: dej nám prosím aspoň rok - dva - tři... deset... pokoj, co ty na to? Vždyť těch koček, co prošly JEJICH rukama, už bylo dost, ne? Mohl by se taky občas postarat zas někdo jiný, co ty na to, drahá CDK?

zpět oOo dále
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | 22. září 2016 v 17:26 | Reagovat

To jsem se zase pobavila, Rozárko. :-)Ale řeknu ti, ti tvoji lidi jsou ale moc šikovní dohazovači a schopní ubytovatelé. ;-)

2 JJ JJ | 23. září 2016 v 8:51 | Reagovat

Musím říci, Rozárko, že to byl tedy nával. Jestli ovšem neexistovala nějaká souvislost s vašim stromečkem zvaným Stromečku, prostírej konzervy. Mám dojem, že invaze skončila tím, že ON pod ně přestal vysypávat nedojezené kočičí misky... Ale klobouk dolů, Toro, ten nával jste zvládli bravurně.

3 Martian Martian | Web | 23. září 2016 v 11:59 | Reagovat

Stejně si to nejlíp dokázal zařídit Barbucha. Plná miska i s televizí a posluchači, trpělivě naslouchajícími všem jeho křivdám… :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014