ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Když si návštěva zapomene brbláky

13. října 2016 v 0:01 | Tora

Rozárka vypráví, jak to dopadne, když k nim přijede návštěva koček neznalá.



Občas k nám dorazí návštěva nekočková. Tedy ne, že by kočky nesnášela, měla na ně alergii nebo je prostě neměla ráda, ale taková návštěva, která sama doma kočky nemá, život s kočkami nesdílí, a tak jsou jí kouzla života s kočkami prozatím víceméně utajená. A když taková návštěva zůstane na pár dní, je na různé nepředvídané události zaděláno.

"Tak jak ses vyspala?" hlaholí po ránu dobře naladěná ONA. Má dovolenou, nemusí do práce a tak ráno vstává později, ale zato s dobrou náladou.

"Vyspala, vyspala," brblá návštěva. "Nevyspala!"

"Jak je to možné?" vyptává se ONA. Přemítá, jestli neměli přitopit, nebo jestli neměla návštěva moc slabou deku, nebo zda byla večeře moc těžká či ta včerejší túra moc dlouhá, ale odpověď JI zaskočí.

"Jsem si večer neměla kam lehnout! Ten kocour ležel ale úplně napříč přes celou postel! A vůbec nechtěl jít pryč! A když jsem ho chtěla z postele vyhodit, abych si mohla konečně lehnout, tak na mně vrčel!" stěžuje si návštěva.

No jo, Barbucha. Po delší době se večer zas jednou octnul doma a ejhle, dole v obýváku rozestlaná postel. Vzal to jako poctu, že mu ONI udělali pořádnej pelíšek, když už je tedy jednou na noc doma, návštěvy si vlastně asi ani nevšiml, navečeřel se, uvelebil se uprostřed pelíšku, jak to dělá správná kočka, a usnul spánkem spravedlivých. A to vám teda můžu říct, když Barbucha usne, tak spí. Můžete ho tahat za nohy, počítat mu prsty na packách, zkoušet, jak mu vyjížděj a zajížděj nože na předních tlapách, zkoumat ocásek, prohlížet tečky na břišáku, prostě pokud nepřekročíte rámec, můžete Barbušáka hladit a masírovat, jak dlouho chcete. Barbušák se jen slastně protáhne, nastaví na drbání ještě druhý podpaždí a ani neotevře oči. Jo ale vyhazovat ho z pelíšku, tak to teda ne. To se Barbušákovi dělat nesmí. To vrčí a je naštvanej, a tak tam v noci na sebe vrčeli dva, jeden naštvanej Barbušák a jedna naštvaná návštěva. Pozorovali jsme je s Tobiášem a Čendou a docela jsme se bavili.

"A v noci ty kočky couraj! Pořád choděj sem a tam! A koukaj na mě! Jedna mi vlezla na postel a koukala na mě úplně zblízka! A pak si mi nějaká dokonce lehla na nohy! Nevím teda, která, protože jsem ji potmě nepoznala, ale byla těžká! A já se nemohla otáčet! Protože když jsem se chtěla hnout, tak zas vrčela! Pořád někam choděj! Nebo koukaj! Nebo vrčej!" graduje brblání návštěva.

"A ráno? Se probudím a slyším, jak mi tu nadávají do debilů," pokračují stížnosti.

"Cože?" vyvalí oči ONA. "To snad ne???" vyděsí se.

"No jo, já pak poznala, že to patřilo Čendovi," přiznává pokorně návštěva. "Jenže pak jsem zjistila, že on je fakt debil!" rozhorlí se zase. "Dyť mi nablil do bot! Jak já k tomu přijdu, prosím tě?" brblá a brblá a brblání nebere konce.

ONA se tázavě otáčí na NĚJ. Ve volných dnech vstává ONA později, takže nemá přehled, co se v brzkých ranních hodinách vlastně dělo. ON jen v klidu pokrčí rameny. "Ale prosím tě, vždyť to bylo vedle, a jen trochu slin a trávy, všechno jsem utřel a bot se to téměř ani nedotklo. No jo, trochu jsem na Čendu houkl, protože mě naštval, zrovna jsem ho šel pustit ven, taky mohl počkat," povídá a odchází do dílny.

ONA si šokovaně sedá na kuchyňskou židli. Takovou smršť nečekala a to neví, že zlatý hřeb se teprve chystá.

"A hlavně, abys věděla," nadechuje se návštěva, "ten pruhovanej kocour mi ukradl šunku, co jsem si nachystala k snídani! Namazala jsem si chleba Lučinou, dala na něj POSLEDNÍ kousek šunky, co jsem našla v lednici, jdu si zalít kafe a než jsem se vrátila, tak byla šunka i s kocourem na zemi a on mi ji celou, ale úplně celou sežral! Nenechal mi ani kousek! A olízal kus Lučiny! A když jsem si stěžovala tomu tvýmu, myslíš, že mu vynadal?"

ONA sedí a má co dělat, aby se nezačala smát. Je jí úplně jasné, jakou odpověď návštěva dostala.

"No?? Tak víš, jak to dopadlo??" útočí dál návštěva. ONA zavrtí hlavou, ačkoliv přesně ví, co uslyší.

"Vůbec mu nevynadal! Vůbec mu tu šunku nesebral a nevyhodil ho ze dveří! Řekl mi jen takovým tenkým hlasem - no jo, to víš... a pak dodal - tady si musíš jídlo hlídat... A ODEŠEL!" návštěva se zalyká rozhořčením.

ONA se začne smát. Návštěva se na NI šokovaně podívá. Takových příkoří a ONA se ještě směje!

"Poslouchej, děvče, že ty sis doma zapomněla brbláky?" zeptá se ONA.

Podívají se na sebe, pohled křísne o pohled, ale vzápětí se atmosféra rázem uvolní a už se smějí obě dvě. Protože prášky proti brblání mají kouzelnou moc, aspoň v naší rodině. Stačí je jen připomenout a brblání kvůli hloupostem se rozplyne ve vzduchu.

ON, který přichází domů s napětím, jak se situace vyvíjí, nevěří svým uším.

"Hele, ale byl fakt sladkej, jak s tou šunkou zdrhal. A večer, jak se mnou spal, to je takovej nuníšek! A já fakt nevím, kdo mi to ležel na nohou, protože jsem se bála otočit, abych ho nevyplašila, ale Tobíš to asi nebyl, možná Rozárka... jo, dám si ještě jeden čaj," švitoří návštěva a den je opět slunečný.

A tak vám, lidi, připomínám: když někam razíte na návštěvu, nezapomeňte vzít prášky brbláky s sebou. Protože mít kolikrát zkažený celý den kvůli prkotinám, to je přece škoda, ne?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 13. října 2016 v 9:36 | Reagovat

Brbláky by se mi moc hodily. Ne že bych je potřebovala já (no dobře, tak tu a tam a občas), ale často bych je s chutí ordinovala některým jedincům, které potkávám, a pro které je brblání, nadávání a stěžování si smyslem života. Toro, nemáte náhodou pár volných balení?

P.S.: Kdo má děti, je pro život s kočkami zocelen dostatečně :-D .

2 KattyV KattyV | 13. října 2016 v 9:45 | Reagovat

Možná by místo brbláků stačilo i přečíst si nějaké to Rozárčino povídání. Přísahám, ani jeden brblák jsem si nezobla, a stejně se nezadržitelně usmívám.

3 KattyV KattyV | 13. října 2016 v 10:04 | Reagovat

A musím říct, že nejvíce jsem se pobavila, jak kočka na návštěvu koukala úplně zblízka. :-D Přiznávám, že to pro nepřipraveného člověka může být trochu zneklidňující - Nechce mě ta potvora náhodou sežrat? Nevybírá si, odkud začne?

4 JJ JJ | 13. října 2016 v 10:28 | Reagovat

[3]: Že jo, Katty? Oni jsou to v podstatě zmenšení tygři, čert jim věř. :-D

5 Regi Regi | E-mail | 13. října 2016 v 13:19 | Reagovat

Rozárko, možná by tvoje vyprávění mohlo být prodáváno v lékárně místo těch brbláků :-D

6 KattyV KattyV | 13. října 2016 v 19:40 | Reagovat

[4]: JJ, já jsem na kočky zvyklá, takže mě z míry nevyvádí, ale uznávám, že některé rasy vypadají obzvlášť tygrovitě. :-D

7 Tora Tora | 13. října 2016 v 19:48 | Reagovat

Rozárka všem děkuje. Napsala bych že se uctivě klaní, ale to bych kecala, neb to ona nemá ve zvyku. Ale kdybyste přišly k nám, mohly byste se za ní vyšplhat do podkroví a pohladit si ji. To by vám asi dneska dovolila :)

8 Martian Martian | Web | 15. října 2016 v 11:46 | Reagovat

Při čtení se mi vybavil útržek dávného, náhodně vyslechnutého, rozhovoru: „… a já ti měla dojem, že mám infarkt nebo co, protože… strašná tíha na prsou… vůbec nemohla nadechnout… S hrůzou probudila…Ležela ta zatracená kočka!“ :D

9 Arenga Arenga | 23. října 2016 v 23:13 | Reagovat

dostala jsem se k přečtení teprve dneska a musím říct, že se mi to moc líbilo :-)
brbláky - fantastický nápad ;-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014