ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Přijďte k nám, my k vám taky nelezem

27. října 2016 v 0:01 | Tora

Rozárka je pohoršena štěněčím chováním. Rozárko, neboj, ona z toho vyroste.




Vždycky jednou za čas se otevřou dveře průjezdu a na dvůr se vyvalí lavina. Lítá jak splašená sem a tam, štěká jak o život a na co přijde, sežere. Ano, hádáte správně, na návštěvu k nám přišla Melipaní. Ne, nehádáte správně, po dvoře nelítá Melipes, ani Melipaní. Melipes je na to příliš jemná psí dáma, která má distinguované chování a ví, co se v domě, kde žijí kočky, sluší a patří. Melipaní je příliš vychovaná člověka na to, aby lítala po dvoře jak splašená a vyžírala chudákovi Silverovi misku.

Ale to zvíře nezvedené, to štěně, co si Melipaní pořídila, aby jí a Melipsovi nebylo smutno, to je dílo. To tomu natrhla kabát. Smutno jí teda ale myslím fakt není. Smutno je asi občas Melipsovi, který vždycky, když nakráčí do dvora, teskně vzpomene na doby, kdy tu byl s Melipaní sám, nikdo mu nevisel na krku - a to prosím doslova - a nikdo mu neokusoval uši - a to myslím taky doslova.

Když jsme se sešli v týlu pod postelí v ložnici nahoře v patře, řekli jsme si, že takhle teda ne. Já jsem si teda myslela, že by do předních linií mohli vyrazit kluci, ale těm se nějak nechtělo. Čenda říkal, že má zrovna něco v zubech a že to musí prvně vyndat, aby se mu tam pak vešel ten pes. Tobíš musel ausgerechnet přesně teď na WC, Barbucha byl někde v trapu jako obvykle a s černým se nebavím, koneckonců ten se ani do týlu pod postel nevešel, protože postel nemá moc vysoký nožičky, takže černej bivakoval sólo vzadu v rohu pod dětskou postýlkou, kam se teda jakžtakž vleze a prd slyšel, o čem se bavíme.

Slezla jsem tedy po schodech sama a jakoby nic jsem se šla podívat do kuchyně, jestli náhodou nemáme něco dobrého k jídlu. Blbej nápad, když jsou v domě dva psi. Misky byly vyblejskaný dočista do čista, dokonce i podložka pod miskami byla psími jazyky vyleštěná do vysokého lesku. Chtěla jsem pak elegantně přejít a vyskočit v předsíni na okno, kde běžně lehávám, ale vtom se z obýváku vyřítilo Donnyštěně, jazyk vyplazený až na zem a se štěkotem se hnalo ke mně. Páni, já se vám tak vyděsila, že jsem najednou z ničeho nic seděla v kuchyni nahoře na skříni a klepala se jak malej ratlík. Fuj, to jsem se lekla, fakt. Pitomý štěně, ještě budu kvůli němu koktat či co.

Melipaní Donnyštěně odvolala a docela ho teda zpucovala. Dobře dělá, dovolovat si na mě, takovej fracek malej. Teda mladej. Donnyštěně pak obdrželo další naši hračku k rozkousání (asi šedesátou pátou) a zas byl v obýváku chvilku klid.

Čeněk si konečně vydoloval ze zubů, co potřeboval a hrdinsky se spustil po schodech do předsíně. No, trochu bych tipovala, že na to, že je v obýváku nějaká návštěva, už ani nepomyslel. ONA zrovna s Melipaní probírala nějaké důležité světové události, jako čí pes přitáhl blechy, která kočka donesla živou myš hlouběji do bytu, jestli je lepší konzervička paštiková nebo želé, když vtom se z chodby ozval štěněcí vřískot a Donnyštěně zdrhalo zpátky do obýváku, schovávajíc se za Melipese, který je o dobrých deset centimetrů nižší, ale o pár let starší a tím pádem v hierarchii smečky mnohem výš. Melipes se šel důstojným krokem podívat, co to tam to štěně zas vyvedlo, a na schodech narazil na Čendu. Vlastně na Obrčendu. Na podestě stál kocouř za tři Čendy, s hřbetem do oblouku, naježený do všech stran, tlustý ocas výhružně trčící do stropu, a Melipesovi dal jasně najevo, kdo je tady pánem. "Ješšššššššště jeden krok a dosssssssssssstanešššššš ji do ččččččenichu jako to šššššštěně!" syčel na Melipese a Donnyštěněti stačil už jen ten zvuk k tomu, aby se schovalo za paničku a dělalo, že tam vůbec není.

Pak prošel Čeněk pomalým krokem středem předsíně až ke dveřím, u dveří pohlédl doprava, odkud na něj zahlížel Melipes, poté se podíval doleva (štěně radši schovalo čumák) a dovolil JÍ, aby mu otevřela dveře na dvůr. Důstojně vykráčel a jen mrskající špička ocásku hovořila něco o jeho lehké nervozitě.

Zírala jsem na to z vršku kuchyňské linky jak uhranutá. Takhle Čendu neznám! I ONA z toho byla udivená, ale pak jen podrbala Donnyštěně po zádech a pronesla: "A já si říkala, jak mohl Čeněk venku přežít tehdy těch deset dní! Se nezdá, stařík! To čučíš, co, to tě odnaučí honit nám tu kočky, ty malý potrhdílo."

No, nevím, jak douho si to to potrhdílo bude pamatovat. ONA tvrdí, že dlouho, že border kolie jsou chytrý (čtyři kočky v té chvíli upadly smíchy na záda) a že příště, až k nám přijde, už nás honit nebude.

Tak uvidíme. Koneckonců, Čeněk má ty zuby pořád ještě volný…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ioannina ioannina | 27. října 2016 v 0:12 | Reagovat

Jo, to byly dobrý časy, když jsme bydlely jenom přes kopec. :D A Čenda fakt překvapil.
Donyštěně si to pamatuje. Vyhodilo mi ze šopy kočku. Takže milá kočka protáhla obličej a šla zpátky k sousedům. (A Melipes si libuje, že všechny potenciální myši v šopě jsou její.)

2 JJ JJ | 27. října 2016 v 10:00 | Reagovat

"Čenda říkal, že má zrovna něco v zubech a že to musí prvně vyndat, aby se mu tam pak vešel ten pes. " Tak to mne složilo. Super!
P.S.: Jinak jsem totálně scíplá, takže se omlouvám nejen z internetových diskuzí, ale i z fyzických akcí. Snad až se zase postavím na nohy. Odučím a odpadnu.

3 Martian Martian | Web | 29. října 2016 v 18:58 | Reagovat

Milá Rozárko, popsala jsi to tak výstižně, že mám pocit, jako bych byla přímo u toho. :-)

4 Regi Regi | E-mail | Web | 30. října 2016 v 11:42 | Reagovat

Ha! Už vím, kde se vzal ten bojový zápal u Silvera, když se letos v září pokusil rozžužlat na kousky naši Indirku. Chtěl si honit triko před Čendou! :-D

5 KattyV KattyV | 30. října 2016 v 14:01 | Reagovat

Je zábavné, jak Rozárka zpovzdálí komanduje tu kočičí smečku. Přece si nebude špinit tlapky, že? :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014