ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

To zas byl den

24. listopadu 2016 v 0:01 | Tora

Rozárka je roztrpčená ze zubaté návštěvy. To se dělá, zvát si takové nevychované hosty?



Lezou sem, pořád sem lezou a nedají pokoje. Vždycky si myslím, že už sem třeba netrefí, nebo že je odnes čert někam daleko, ale ne. Najednou zazvoní zvonek a už je to tu zas.

Lítaj po dvoře jak střelený.
Strkaj čumáky všude.
Sežerou nám ale úplně všechno - otočí se v kuchyni a naše misky, ve kterých jsme JIM pěkně na důkaz, že to není k jídlu, nechávali nedojedené porcičky, jsou vyblejskané, že hážou prasátka.

Sežerou i granule, nenechaj ani jednu. Jsem ji viděla, tu černobílou, jak dokonce jazykem olizuje zem pod podložkou, co na ní máme misky. Fuj.
To se dělá?
Takhle se vychovávaj lidi?

Já vám to povím na rovinu. Psi jsou hloupí. Fakt. A hlučný. A šíleně akční. A šíleně poslušný - no chápete to? Někdo zavolá: "Dondo, k noze!" a Donda jde a sedne si k jeho noze! Teda přiznám se, že jsem z nich byla pěkně znechucená. Cože? Že jsem vám vlastně ještě neřekla, o co jde? Ále, nedělejte se, to jste už přece museli dávno poznat. Jde o to, že zas přišla na návštěvu Melipaní, Melipes a hlavně to bláznivý Donnyštěně. Jo, odvykli jsme si, dlouho tu nebyli, a my doufali, že už ani nebudou. No, nestalo se. Naopak se stalo to, že Melipaní si chvilku něco vykládala s NÍ (co to nevím, ono zeshora z kočičích schodů bylo blbě slyšet, protože to Donnyštěně dole dupalo, funělo a hrozně hlasitě se vítalo s NÍM) a pak najednou vrata klap a Melipaní zmizela.

A my tu zůstali s nima. Nebo teda spíš oni tu zůstali s náma. Sami. No hrůza. Bez Melipaní, která si je vždycky přece jen nakonec odvedla. Počítám, že už jich asi ale měla plný zuby - teda já se jí nedivím - a samozřejmě ji nenapadlo nic lepšího, než je odložit k nám. A vy už JE znáte. Zachraňujou kde co a pak to takhle vypadá. Vyfasujou dvě zubatice a starejte se. A co my, ptám se? Na nás se žádný ohledy neberou, nebo co?

Teda já se vám urazila. Strašně. No představte si sebe na našem místě. Najednou by vám někdo vlezl do vašeho domečku nebo bytečku, vyžral by vám ledničku, sebral by vám vaše knížky nebo počítače nebo s čím si to hrajete, a ještě by si vám lehl do postele! A vaši rodiče by z něj byli celí na větvi a vás by si ani nevšimli! No, jakpak by se vám to líbilo? Nám se to teda nelíbilo vůbec.

Já jsem to vyřešila jednoduše. V nestřežené chvíli jsem seskočila ze schodů, protáhla se pod plotem k sousedům a uložila se tam v altánku. Měla jsem odtud dobrý výhled na to, co se děje doma, ale od nás mě nikdo neviděl. No, a protože u nás doma se toho vlastně až tak moc nedělo (ONA se s oběma zubaticema zavřela v obýváku), tak jsem za chvíli usnula jako špalek.

A tak jsem prospala chvíle zadostiučinění a musel mi to všechno dovyprávět Tobiáš.

V obýváku byl prý klid až do chvíle, než se opět ozval zvonek. Melipaní si to bohudíky nakonec rozmyslela a pro ty své zubatice se vrátila. Sice ji nechápu, ale jsem moc ráda, že to udělala. Ve chvíli, kdy Melipaní přišla, byly obě psice vypuštěné, aby se s ní přivítaly. Psice se sice přivítaly, ale co kdyby náhodou v kuchyni mezitím vyrašilo nějaké to jídlo, že, tak se tam obratem vydaly zkontrolovat situaci.

Jediné, co v kuchyni vyrašilo, byl Čeněk.
Velmi nevrlý Čeněk.
Už v obýváku na psy zahlížel ze stolu velmi nerudným pohledem. Pak to nadělení šel do kuchyně zajíst, a tumáš čerte kropáč, nejenže v kuchyni ani ň, ale ještě ke všemu se tam přiřítí to šílené štěně a leze za ním pomalu až na stůl.
A tak se rozpřáhl, namířil a prásk.
Ta sedla.

Donnyštěně strnulo, ale pak okamžitě zdrhlo za svou paničkou a táhle hlasitě ječelo a žalovalo na plný pecky: "On mě praštííííl! To bolíííí! Běž ho taky praštíííít!" Melipaní naštěstí zachovala zdravý rozum a Čeňka praštit nešla. Pokývala hlavou a řekla: "Vidíš to? Já i Melina jsme ti říkaly, nech ty kočky na pokoji. No, seš trdlo, tak to máš. Copak si to z minula nepamatuješ? Ukaž hlavu - oči máš obě, nikde žádná krev, tak tu nehraj divadlo a chovej se slušně." Donnyštěně ještě párkrát popotáhlo a raděj už zůstalo u paničky. Co kdyby se sem náhodou přiřítil ten kocour s tím ošklivým pohledem a drápy jak z ocele? Kdepak. Netrvalo už pak dlouho a Melipaní, Melipes i Donnyštěně odešli. Na zahradě se zas rozhostil klid a mír.

Jenže to já ještě pořád spala. Takže když jsem se probudila, vůbec jsem netušila, jestli jsou ty zubatice ještě v obýváku, nebo už ne. Tudíž jsem domů logicky vůbec nechvátala. No, co vám budu povídat. Dlouho mě museli přemlouvat, ňaminky nosit, sladkými slovíčky volat, než jsem se vrátila k NIM do domečku. Jenže, jak si tak vzpomínám, slibovali mi kde co, ale že už ty obludy zubatý nepřijdou, to jsem mezi tím teda nezaslechla.
Ach jo.
A to jsem ještě netušila, co nás čeká hned další ráno.

Ale o tom zas až někdy příště.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martian Martian | Web | 24. listopadu 2016 v 8:23 | Reagovat

Rozárko, je štěstí, že sousedi mají ten altánek. :-)

2 JJ JJ | 24. listopadu 2016 v 14:56 | Reagovat

Jojo, kocour s drápy z ocele :-) . Když si štěně koleduje, dostane výchovnou, ony se smečky často vychovávají navzájem bez ohledu na druhovou příslušnost.

3 KattyV KattyV | 24. listopadu 2016 v 19:04 | Reagovat

To se dělá? Takhle se vychovávají lidi? :-D
Máš recht, Rozárko, kočky to mají v packách mnohem víc, než psi.

4 Regi Regi | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 21:30 | Reagovat

Koukám, že Donda ve svém štěněcím období nasbírala podobné zkušenosti jako později Indy. Jo, kočka, to je takový malý tygr :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014