ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Zuzanka

3. listopadu 2016 v 0:01 | Tora

Rozárka propadne naději, že by koček mohlo být v hotelu o jednoho míň. Ovšem člověk míní a Jája mění.



Potmě je každá kočka černá, prý lidé říkají. ONA mi prozradila, že si to kdysi myslela také. Dnes už ví, že to není pravda, že pokud teda není opravdu černočerná tma, kdy není vidět ani na špičku nosu, tak některé kočky ani potmě nejsou černé. Třeba já. Anebo Tobiáš. U mouráků a černého si už tak jistá není. Jasně, černý je černý potmě i za světla, ale mouráci jsou potmě taky černí, a tak se u nás občas potmě splete i ONA.

Ostatně černé kočky jsou si na pohled hodně podobné i na světle. A na fotkách. A tak, světe div se, ozvaly se postupně již dvě kočkařky, že je možné, že JÁ I. Veliký je jejich ztracená kočka. Poprvé se situace vyřešila docela rychle. Ztracený kocourek byl sice na fotkách, jako by černému z oka vypadl, ale poté, co si ONA vyměnila s eventuální bývalou majitelkou pár mailů, došly obě k závěru, že je to nemožné. Časově by to sice odpovídalo, ale ztracený kocourek byl kastrát a ONA si dobře pamatovala, že když se JÁ odvážila poprvé pohladit, velmi si oddechla při zjištění, že se jedná o kocoura a ne o kočičku, kde by určitě hrozila další hromada koťat. Také věkově neodpovídal, podle informací by mu muselo být už přes patnáct let a na to opravdu nevypadá. A tak ONA bohužel musela této paní její naději, že jejich kocourek přežil, zbořit.

Po nějaké době byla ONA kontaktována další paní, která bydlí vzdušnou čarou nedaleko od nás. Zezačátku si jen tak psaly o svých kočkách, o tom, co kdo dělá a tak, pak si i telefonovaly a ONA se mimo jiné zmínila i o tom, jak se nám do domečku nastěhoval černý JÁ a jak je u nás teď dusno až prskavečno. Paní se zarazila a začala se vyptávat, kdy se asi tak ten černý kocourek u nás začal vyskytovat. ONA prohrabala fotky a zjistila, že to bylo na podzim 2012. "Ale to se nám ztratila Zuzanka," vydechla paní. "To by mohl být on," dodala hlasem plným naděje. ONA se podivila a vysvětlila znovu, že JÁ je kocour, a že je to potvrzené i veterinárně, neb o svou kocouří chloubu vloni na jaře přišel. "Ale já vím, přece," pravila paní. "Zuzanka byl kocourek, to jen já jsem to zezačátku nevěděla, protože se nedal chytit, tak jsem ho pojmenovala tahle, a už mu to zůstalo..."

A tak k nám předevčírem paní přišla na návštěvu a na zkouknutí "Zuzanky", zda je to opravdu jejich ztracená kočka. No co vám budu povídat. Paní si chovala Čendu, mě, ba i Tobiáš se nechal podrbat po zádech a předvedl jí, jak umí nosit ocásek zakroucený do špičky, ale inkriminovaný "Zuzanka", o kterého paní hlavně šlo, se zabarikádoval nahoře v týlu pod postelí, jak to má ve zvyku, kdykoliv k nám přijde jakákoliv návštěva. On totiž pořád nevěří nikomu jinému než JIM.

A tak jak se čekalo, zda "Zuzanka" sleze dolů, nám paní vyložila jeho příběh, nebo alespoň tu část, kterou znala ona. Černá kočka, hubená kost a kůže, na vysokých vychrtlých tlapkách, se začala objevovat u jejich domu asi před čtyřmi-pěti lety. Hladově se vrhala na jakéholiv vyhozené zbytky, dokonce i na pečivo pro ptáky. Jakmile paní zjistila, že tam kočka zůstává, začala ji pravidelně krmit, vyrobila polystyrenovou bednu a začala si divokou kočičku ochočovat. Kočka žrala tempem piraně, a proto zadlouho již nebyla vyhublá, srovnala se jí i srst, byla odblešená a odčervená. Trvalo nějakou dobu, než začala paní důvěřovat, ale poté už nebyl problém. Byla přítulná a vděčná. V tu dobu ji paní odnesla na kontrolu k místnímu vetovi, který ji vyvedl z omylu. Zuzanka nebyla kočička, ale kocour. Tehdy cca pěti až sedmiletý, ono se to u koček špatně odhaduje. Zuzanka byl prohlášen za zdravého, dostal pigáro do kožichu a vrátili se zpátky domů. To bylo koncem léta 2012. A pak Zuzanka zmizel. Paní ho hledala po celé ulici, vytiskla plakátky, ale po kocourovi se slehla zem.

U nás se černý začal objevovat v září 2012. První jeho fotku, kdy stojí za plotem a čeká na misku, máme z října 2012. Trvalo skoro půl roku, než se nechal pohladit, ale poté se z něj stal mazel veliký a jeho jediným cílem bylo dostat se do domečku. Vloni na jaře přišel s úrazem nad okem, a tehdy mu na veterině nejenže ošetřili oko, ale vzali to z jedné vody načisto, když už byl uspaný, takže už pak nic nebránilo, aby se do domečku nastěhoval - tedy kromě nás.

Zatím to tedy vypadalo nadějně a já už si malovala, jak si paní Jáju, který se jí vděčně vrhne kolem krku, že ji konečně zas vidí, odnese. Malovala si to tak nějak možná i paní, ale Jája nám oběma udělal čáru přes rozpočet. Když ho nakonec ON vylákal zpoza postele ven, přinesl do kuchyně a uklidnil ho kusem masíčka, paní se konečně na něj podívala zblízka.

"Ano, stejné natržené ucho, ano, stejný uražený zub, dlouhá hebká srst... to bude naše Zuzanka..." pravila rozpačitě. Jája se totiž vůbec netvářil, že by ji poznal. A ONA se ani za mák netvářila, že by Jáju paní šoupla. Jája se JICH držel jak klíště a na první možnou se okamžitě opět zakopal do týlu pod postelí. Kdepak, Jáju od nás nikdo nedostane ani heverem.

Paní trochu zazlívám, že o Jáju vůbec nebojovala. Já si myslela, že se ho zbavíme, otravy černýho, ale nevypadá to. Paní prý k nám občas přijde na Jáju a vůbec na nás kouknout - hádejte, která kočička ji uhranula nejvíc, no? Samo že já. Takže paní prý přijde na Jáju kouknout, ale nebude ho odtud brát, když vidí, jak je tu spokojený.

Když za paní zaklaply dveře a v domečku se rozhostil klid, sedla si ONA s knížkou pod lampu v obýváku. Netrvalo dlouho a po schodech z ložnice se ozvaly dusavé kroky a za chvíli již ONA měla plnou náruč černého kocourka, který JÍ mohutným ducáním do hlavy, přešlapováním a vrněním dával celým tělem najevo, že on má jasno.

On už svůj domov má.

A já slyšela, jak mu ONA slibuje, že ho nedá, že je náš a náš zůstane tak dlouho, jak bude sám chtít. A protože my víme, že ONA své sliby plní, tak se s tím pomalu smiřujem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark-horror-stories dark-horror-stories | Web | 3. listopadu 2016 v 1:19 | Reagovat

pěkné

2 Regi Regi | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 5:36 | Reagovat

Tak Zuzanka si vybral a vzal to šmahem. Změnu bydliště i úřední přejmenování. Paní si to nejspíš zavinila sama. Kocourovi říkat Zuzanka! O co lépe zní JÁ I. :-D

3 Martian Martian | Web | 3. listopadu 2016 v 9:51 | Reagovat

Jednu chvíli jsem se fakt lekla, že si ji/ho ta paní odnesla… ;-)

4 JJ JJ | 3. listopadu 2016 v 20:11 | Reagovat

Jojo, Jája je osobnost a dobře ví, co chce :) . Toho už se, Rozárko, nezbavíš :-D .

5 Tora Tora | 3. listopadu 2016 v 20:50 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

6 Tora Tora | 3. listopadu 2016 v 20:51 | Reagovat

[2]:

[3]:

[4]:
Děvčata, nebojte se nic, Jáju nedáme :). A on nedá nás!

7 KattyV KattyV | 4. listopadu 2016 v 19:11 | Reagovat

To je logické, já být Zuzankou... tedy Jájou, tak taky vím, které doma si vybrat. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014