ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Úplně jiný příběh - Epilog

23. března 2017 v 0:01 | Martian |  MODRÝ KONÍK V ŠÍLENÉM ŠUPLETI

Epilog



Spal a ze spánku se pobaveně usmíval.

Jenže teď už s ním zase někdo cloumal.

"Jasone!"

"S-je?" zívl a ospale si protřel oči.

"Co by bylo? Další scéna, všichni čekají a ty si tady klidně dáváš dvacet."

"Jenom se v klidu učím scénář."

"Dobrý pokus. Až na to, že jsi chrupal jako nemluvně. - Nechceš obložený chlebíček?" nabídl mu kolega část své svačiny.

"To je ten cateringový s majonézou?"

"Huhm," zahuhlal mladý muž s plnou pusou. "Jo," přisvědčil, když se mu konečně podařilo polknout.

"Tak ten nechci, díky."

"Promiň," vyloudil druhý muž na tváři omluvnou grimasu. "Nevěděl jsem, že ji nesmíš. Já mám zase alergii na koně. Koňský chlupy, chápeš," zagestikuloval živě a hustě přitom posypal zem drobečky. "Jednou jsem měl hrát veterináře, vešel jsem do prázdné stáje, jedenkrát se nadechl a málem zkolaboval! Proti tomu je majonéza celkem brnkačka. To se aspoň dá uhlídat."

"Jenže já na ni nemám alergii," pousmál se starší z mužů shovívavě. "Zbožňuju ji, ale kdybych snědl všechno, co mi chutná, museli by mi každý měsíc přešívat kostým."

"Nepřeháněj. Podívej se, třeba takovej Marlon Brando…"

"Až budu stejně slavný jako on a dostávat jeho honoráře, slibuji, že se bez výčitek začnu cpát smetanovými omáčkami a prokládat to tvarohovým koláčem."

Mladší z mužů zalovil v kapse svého dosti výhružně vyhlížejícího kostýmu. "Hmm, ještě tu mám energetický drink, nechceš? Jsou v něm vitamíny a spousta kofeinu, člověka to aspoň probere a zregeneruje ten zbytek sil, co - Jasone, mohl bys mi vysvětlit, čemu se už zase řehtáš? Naprosto nepochopím, jak můžeš mít ve dvě v noci tak odporně dobrou náladu. Mě tyhle pozdní natáčecí sekvence prostě ničí! Tak čemu se směješ?"

"Ale ničemu," mávl jeho kolega rukou, "jenom jsem si s tou regenerací na něco vzpomněl. Zrovna před chvílí -"

"Když jsi studoval scénář?"

"Přesně. Když jsem usnul, zdálo se mi o nás dvou."

Mladší muž neklidně zatěkal pohledem, "To jako… echm…o nás dvou?" naznačil opatrným gestem. "Mám se začít děsit?"

"Ale ne, proboha! Ty jsi strašný kůň, Davide! Samozřejmě jsem neměl na mysli přímo tebe, zdálo se mi o tom tvém Doctorovi s telefonní budkou."

"Vážně? Tak to je jiná. Povídej, přeháněj!"

"Netvrdil jsi náhodou, že na nás čekají dole ve studiu?"

"Jasone, ty jsi nechutný sadista! Takhle to nakousnout a potom -"

"Jasně, padoušství mám už několik let přímo v popisu práce. Takže navrhuju, abychom teď šli kouknout na to famfrpálové mistrovství světa, při té příležitosti zmučili pár mudlů a potom si můžeme zajít do cateringu na kafe."

Mladší z mužů si se zděšeným výrazem velmi povědomým gestem zajel rukama do vlasů. "A doprčic!" zakvílel.

"Co je zase?"

"Průšvih! Já tu smrtijedskou formuli, co s ní hodlám nas…krknout svého úctyhodného papá, nejspíš zapomněl! Víš, tu co vykouzlí na obloze lebku s hadem…"

"Morsmordre."

"Jo, to je ono! Díky. Hele, Jasone, jak to, že si pamatuješ cizí repliky?"

"Říkal jsem, že ve volných chvílích čtu scénář."

Jeho mladší kolega ho provrtal pohledem. "Stejně to děláš jenom proto, abys mě naštval!"

"Samozřejmě…"

"Ale ten sen o Doctorovi mi dlužíš, nezapomeň!"




Nad ránem, když dlouhá noc ve filmových ateliérech Laevesden pomalu končila, se oba kolegové znovu sešli nad chladnoucím hrnkem kávy.

"Ten příběh, Jasone," připomněl David.

"Já vím. Ale je to příšerná ptákovina, abys potom netvrdil, že jsem tě nevaroval."

"Jasně, ptákoviny mám nejradši."

"Jak myslíš. Začalo to docela nenápadně jako jedna z těch hromadných bitevních scén v Patriotovi…"

Mladší muž povzdechl. "Víš, tohle ti vážně závidím. Já se skrz ty koňský chlupy asi k ničemu podobnýmu nikdy nedostanu. Jaký to bylo natáčet s Melem?"

"Je to profík a naprostý pohodář. Celou dobu jsem mu říkal "Melanie" a krom toho, že mě ve finále zabil, se mi za to ani nepokusil rozbít držku. - No, a tím to vlastně celé začalo. Ležel jsem na bitevním poli a už bylo skoro po mně, Mel hrdinně mával praporem, sluníčko svítilo - a najednou ses v tom zvířeném prachu zhmotnil ty se svojí modrou budkou a zatáhl mě dovnitř."

Jeho mladší kolega si pobaveně podepřel bradu dlaní. "To je naprosto úchylný!"

"To ještě nic není. Když jsem byl uvnitř, provedl jsi se mnou ty své regenerační kejkle, párkrát bliknul šroubovákem a potom jsi prohlásil, že tě posílají fanoušci, abys přeprogramoval minulost."

Davidovi se podařilo vyprsknout hlt kávy přesně v okamžiku, kdy kolem procházela ta neobyčejně hezká dívka, kterou už několikrát potkal na chodbě.
"Ježiši, slečno, já se vám strašně moc omlouvám, asi jsem vám právě zničil šaty," vychrlil překotně. Pak se na ni zadíval pozorněji. "Nejste vy náhodou dcera pátého Doctora Who?" nadhodil nejistě.

Změřila si ho kritickým pohledem. "To čistě náhodou jsem."

"Georgia?" rozzářil se, nedbaje, jak ho Jason
pod stolem varovně kope do kotníku. "Páni! Tak to jste moje pra, pra, pra," vypočítával na prstech, "pra, pradcera. Vidíte, jsme skoro rodina. Já jsem totiž desátý Doctor."

"Ty šaty mi zaplatíte!" prohlásila neústupně.

Znovu zamumlal jakousi omluvu.

Vyčouhlý mladík s uhrovitou pletí, povalující se za obslužním pultem, je pozoroval unuděným pohledem. Co měl taky dělat jiného? Pět hodin ráno, venku za okny kalné svítání a uvnitř nabídka občerstvení, sestávající ze zbytků od včerejška.

"Jíte oschlý jablečný koláč?" vypálil na ni desátý Doctor v náhlé inspiraci.

Podívala se na něj jako na blázna, nakonec ale váhavě přisvědčila.

Ještě o něco později se nechala přemluvit, aby si k němu přisedla. Docela dlouho si povídali. Zašlo to tak daleko, že mu nakonec odpustila i ty zničené šaty.

Trvalo však ještě několik let, než se za něj konečně…

Ale ne. Protože to už je zase úplně, ale úplně jiný příběh…



***



Prohlášení:
Ne, nepatří mi.
Benjamin Martin, William Tavington, Lucius Malfoy s rodinou, Barty Skrk ml. i st.,
stejně jako Doctor Who
po právu náleží těm, kdo je stvořili.
Lady Robinsonová, Sir Banastre Tarleton (předobraz plukovníka Tavingtona) a generálové Cornwallis, O'Hara, Gates i Lee patří matičce Historii.
David Tennant (desátý Doctor) a Georgia Moffett (skutečná dcera pátého Doctora Petera Davidsona a filmová dcera desátého Doctora (David Tennant)), náležejí od roku 2011 z vlastního rozhodnutí sobě navzájem.
Na Jasona Issacse si už dlouhá léta činí nárok jeho žena, filmová dokumentaristka Emma Hewitt.
Jediné, co z toho mám já, je dětsky nevinná radost ze hry…









Šuplecí poznámka: Tato povídka končí, ale Modrý koník v Šíleném šupleti rozhodně ne. Máte-li chuť, pokračujte na další povídání naší milé Martian. Následuje série drabble povídek na mušketýrské motivy Un pour tous et tous pour un... Jeden za všechny, všichni za jednoho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 23. března 2017 v 5:59 | Reagovat

Martian, něco tak šíleného můžeš napsat snad jedině ty. :-D Ale do Šíleného šuplete je to jako dělané. ;-)
Moc jsem se bavila.

2 Martian Martian | Web | 23. března 2017 v 6:36 | Reagovat

[1]: Regi, díky. Tohle bylo dost praštěné i na mě. Ale zkrátka jsem si ten crossover chtěla vyzkoušet. :-)

3 JJ JJ | 23. března 2017 v 8:47 | Reagovat

[1]: Jo, souhlasím, naprosto šílené. Ale líbilo se mi to (asi proto, že fakt nemusím Patriota :-), ale nejen proto).

4 Martian Martian | Web | 23. března 2017 v 9:01 | Reagovat

[3]: JJ, od doby, co jsem Patriota začala vnímat jako vcelku povedenou parodii, se u toho konečně bavím. Předtím jsem to dvakrát nebyla schopná dokoukat. Ale, jak jsem posléze zjistila, jsem o hodně přicházela. Hlavně teda o ten hrdinný běh s vlajkou, ten mě pokaždé naprosto dostane. ;-)

5 JJ JJ | 23. března 2017 v 10:35 | Reagovat

[4]: Naprosto souhlasím, jinak se na ten film koukat nedá. Jen to prosímtě neříkej Melovi, on to myslel naprosto upřímně :-D .

6 KattyV KattyV | 23. března 2017 v 18:57 | Reagovat

Páni, Martian, to je ale bláznivé. :D
Přemet sem a tam a gejzír zábavy. Díky.

7 Martian Martian | Web | 23. března 2017 v 19:43 | Reagovat

[6]: Katty, paradoxní je, že tahle nejkratší část dala vůbec nejvíc práce. Snažila jsem se moc si nevymýšlet, tak jsem dohledávala a dohledávala a prověřovala. Ale zase spousta výroků je díky tomu víceméně autentických… :-)

8 KattyV KattyV | 23. března 2017 v 19:52 | Reagovat

[7]: to si umím živě představit. Ach ty rešerše. :-D

9 Arenga Arenga | 23. března 2017 v 21:22 | Reagovat

tak takový závěr jsem teda nečekala - ale vážně dobré

10 Martian Martian | Web | 24. března 2017 v 8:01 | Reagovat

[9]: Popravdě, ani já ho nečekala. Ale ono to tak nějak samo… ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014