ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Úplně jiný příběh - Neznámý zachránce

9. března 2017 v 0:01 | Martian |  MODRÝ KONÍK V ŠÍLENÉM ŠUPLETI

Neznámý zachránce


Navzdory plukovníkovu přesvědčení však tohle nebyl konec. Ani zdaleka ne…


Než bitva přerostla v chaotický ústup, Benjamin Martin ještě stihl vyplnit pár záběrů svými oblíbenými činnostmi; totiž hrdinným vrávoráním po bojišti a fascinovaným zíráním do slunce, v jehož paprscích se esteticky třepotaly andělsky čisté, předchozí bitvou zcela nedotčené, vítězné zástavy.

William Tavington, jednu ruku přitisknutou na břicho a druhou křečovitě svírající ránu na krku, naproti tomu veškerou pozornost soustředil k metafyzické otázce další posmrtné existence.

Filmoví tvůrci v tom měli až trapně jasno: Kamarádíš s Benjaminem a jeho partou? Pak máš Nebe jisté. Hájíš zájmy britské koruny? Do pekla s tebou, neřáde royalistická!

Těžce zranění vojáci, které vídal umírat v polních lazaretech, však často blouznili o něčem jiném. O tunelu a jasném Světle

Obezřetně se rozhlédl.

Špína. Prach. Houstnoucí mlha před očima. A najednou…

Přes prekérnost situace nemohl pominout, zda je úplně normální, aby světelný tunel na onen svět měl dveře? Tmavě modré dveře…

Vtírající se pochybnost však byla záhy vytlačena daší vzpomínkou na vojáky, kterým se nějakým zázrakem podařilo přežít, a potom barvitě popisovali, jak jim v určitém okamžiku před očima proběhl celý život. Sotva na to plukovník pomyslel, bitevní pole u Greensboro se mírným zavlněním proměnilo v šedivé ulice jeho rodného Liverpoolu. "Williame!" uslyšel kdesi v hlavě podrážděný hlas svého dávno zesnulého otce. "Přestaň se poflakovat po stájích a jdi se konečně učit! Nebo z tebe nikdy nic kloudného nebude! Podívej, tví bratři: John kandiduje do Parlamentu. Thomas je všemi vážený lékař. Clayton se věnuje finančnictví. A to ti povídám, ty vystuduješ práva, i kdybych tě do té školy musel -"

Plukovník cítil, jak se mu žilami rozlévá vlna dávno zapomenutého chlapeckého vzdoru. "Ale já ty podělané paragrafy nenávidím!" prohlásil zarputile. "Slyšíš, nenávidím! Nikdo mě nepřinutí, abych se nechal pohřbít zaživa v nějaké zatuchlé tmavé kanceláři!" dodal vášnivě těsně předtím, než bolestí a vyčerpáním konečně omdlel.

Když po dlouhé době pootevřel oči, přízračné vidění z jeho minulosti bylo pryč. Přesto zřetelně vnímal čísi přítomnost. Chtěl promluvit, ale z hrdla, překrytého vrstvou obvazů, se mu vydralo jen nesrozumitelné zachraptění. Byl ovšem tvrdohlavý a proto po chvíli zkusil promluvit znovu. "Kde to jsem?" Současně se snažil rozhlédnout, ale všechno na vzdálenost paže se mu rozplývalo v podivně světélkující mlze.

"Plukovníku, měl byste odpočívat," promluvil kdosi vedle něj příjemně konejšivým hlasem.

William chvilku sbíral síly, než ze sebe dokázal vypravit další větu: "Vy… jste… doktor?"

Muž, usazený na stoličce u jeho lůžka, si roztržitě zajel rukou do střapatých vlasů. "Zapeklitá otázka. Z čistě technického hlediska jsem totiž mnohem víc Doctor než doktor," pokusil se - nepříliš úspěšně - celou situaci objasnit.

Velitel dragounů unaveně zavřel oči. "Ano, ten rozdíl je naprosto zřejmý," poznamenal. Prozatím ho uspokojovalo pouze zjištění, že čím déle mluví, tím snáz se mu vybavují potřebná slova. "Kde to jsem? Britský vojenský lazaret nebo unionistické zajetí?" dožadoval se odpovědi.

"Jste v bezpečí." Doctorův hlas teď zněl naléhavěji a také o poznání autoritativněji. "Ležte klidně."

Vzpurnost Williama donutila znovu otevřít oči, ale hned je zase přimhouřil pod náporem ostrého světla. "V bezpečí je značně široký pojem," namítl. "Chci vědět, kde! Pořád vidím jenom nějakou zatracenou mlhu." Tváří mu proběhl znepokojený záchvěv, jak ho napadlo možné vysvětlení. "Mám snad něco s očima?" zjišťoval opatrně.

"Váš zrak je v naprostém pořádku."

"Tak proč nic nevidím, felčare?"

"Jsem Doctor."

"Jistě. Nevidím pořádně ani vás. Proč?"

Neznámý muž upadl do stěží pochopitelných rozpaků. "Věřte, je to tak lepší," pokusil se vyhnout přímé odpovědi.

"Nemyslím!"

Aniž by zpozoroval jakýkoli pohyb, Doctor náhle ucítil, jak přes vrstvy oblečení na jeho žaludek zatlačila ostrá špička nůžek, které zapomněl na stolku vedle postele.

"Takže znovu," zasykl mu do ucha nebezpečně tichý hlas. "Kde? To? Jsem?"

"Plukovníku, prosím, hlavně žádné prudké pohyby, ano? Vaše zranění se teprve hojí. A buďte tak laskav, vraťte mi ty nůžky, jsem přesvědčen, že pro ně dokážu najít bezpečnější využití."

Tavingtonovy rty zkřivil pohrdavý úsměšek. "Myslím, že ne." Přesto bodavý tlak na Doctorův žaludek ustal. "Poslouchám, felčare."

"Jsem Doctor!"

"Má trpělivost není bez konce…"

"Jak myslíte." Jeho zachránce v odevzdaném gestu pokrčil rameny. "Ale až budete -"

Bodavý tlak opět zesílil.

"Dobrá!" vyštěkl druhý muž nakvašeně. "Když to tedy musíte vědět: Nacházíte se na kosmické lodi ve tvaru policejní telefonní budky z poloviny dvacátého století jménem TARDIS, obíhající na vysoké orbitě kolem Země, ve výšce zhruba pětadvaceti tisíc mil nad jejím povrchem, a to rychlostí mnohonásobně převyšující vše, co si pravděpodobně dokážete představit. Mně říkají Doctor a pocházím z humanoidní rasy Pánů Času, sídlících na Gallifreyi. Světélkující mlha je tvořena energetickým polem, které vás mělo uchránit před přívalem informací, jejichž zpracování by mohlo narušit…"

Namísto očekávaného kulturního šoku plukovník s téměř netečným výrazem nechal klesnout hlavu zpátky na podušku a po malém zaváhání upustil ostře nabroušené nůžky do Doctorovy nastavené dlaně. "Zajímavé," pronesl jakoby sám k sobě.

"Zajímavé?" Druhý muž nedokázal skrýt překvapení, možná dokonce zklamání. "Zajímavé?" opakoval s nechápavým kroucením hlavou. "Tedy, plukovníku, slyšel jsem ledacos o chladnokrevnosti britských důstojníků, ale na základě předchozích zkušeností bych přece jen očekával o něco bouřlivější reakci. Nejsem si jistý, zda jste dobře slyšel, ale právě jsem vám oznámil…"

"… že se nacházíme na lodi podivného jména a nanejvýš nepravděpodobného tvaru, plující po obloze hodně vysoko nad zemským povrchem," zopakoval k jeho překvapení William téměř přesně. "Nemějte obavy, Doctore, poslouchal jsem velmi pozorně. Ale jsem voják. Ve službách Jeho Veličenstva jsem utrpěl řadu zranění, proto vím, že při vysokých horečkách jsou podobné halucinace celkem běžné."

Ten, který se vydával za cestovatele z jiné planety, zpozorněl. "Jaké halucinace, například?" Snažil se, aby jeho hlas zněl klidně, ale pod povrchem slov bylo jasně cítit napětí.

"Ani skutečnost, že jste mi zachránil život," prohlásil velitel dragounů s chladným odstupem, "vás neopravňuje k otázkám tak ryze soukromého charakteru." Protože však na něj Doctor nepřestával upírat dychtivý pohled, nakonec se kupodivu podvolil. "Jedna z prvních halucinací měla podobu obrovského mluvícího draka," prozradil nepříliš ochotně. "Při jiné příležitosti jsem zase spatřil tajemný starý hrad. Kolem jeho věží kroužilo množství sov, které přinášely poštu." Plukovník se na okamžik odmlčel. "Ten hrad jsem jistou dobu vídával dost často," připustil váhavě. "Pokud jsem se zrovna neocitl uprostřed jakéhosi podivného pirátského příběhu, ve kterém neustále pobíhala, nebo dokonce poletovala, spousta malých dětí. Pokaždé mě z nich rozbolela hlava. A v osmasedmdesátém, v Pensylvanii, po průstřelu pravé plíce, se mi dokonce na okamžik zdálo, že působím jako britský diplomat v jakémsi Washingtonu!" William se koutkem úst nepatrně pousmál. "Ale to jsem měl doopravdy smrt na jazyku," dodal takřka omluvně. "Nezpochybňuji překvapivost vámi sdělovaných údajů, Doctore, na základě svých zkušeností však usuzuji, že i tentokrát jenom blouzním z horečky."

Vesmírný cestovatel ale z nějakého záhadného důvodu vypadal nadmíru spokojeně. "Zdá se, plukovníku Tavigtone, že pro regeneraci, kterou právě podstupujete, jste až překvapivě vhodný kandidát."

"Takže mě přece jen léčíte?"

"Výraz "léčení" není úplně přesný. Regenerace je mnohem obsáhlejší pojem, zahrnující komplexní proces obnovy veškerých vašich fyzických i psychických charakteristik. Po jeho skončení budete -"

"Co je ta barevně světélkující věc ve vašich rukou?" přerušil ho velitel dragounů s netrpělivou podezřívavostí.

"Sonický šroubovák. Proč?"

Modrošedé oči na něm spočinuly s výrazem čirého zděšení. "Regenerujete mě pomocí šroubováku?"

"Je multifunkční," ohradil se Doctor dotčeným tónem. "Krom toho, neregeneruji vás já, ale samotná TARDIS."

"Ach tak." Zjevně ani tato alternativa v plukovníkovi nedokázala vzbudit odpovídající nadšení.

"Nemusíte si dělat vůbec žádné starosti, TARDIS pracuje naprosto spolehlivě. Vím, co říkám, už jsem pár regeneračních cyklů také absolvoval."

Nedůvěra v Tavingtonových očích pomaličku ustupovala obyčejné lidské zvědavosti. "Kolik jich bylo?"

"Jsem desátým Doctorem v řadě s devíti dovršenými regeneračními cykly."

Do plukovníkova pohledu se vkradlo něco jako náznak obdivu. "Úctyhodné. A mimořádně praktické, smím-li to tak vyjádřit. Soudě dle četnosti, s níž obnovujete své tělo, váš život musí být poměrně…" lehce nadzdvihl obočí, "vzrušující…"

Cestovatel v čase nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Není to tak jednoduché. Regeneraci lze - z důvodů, které, upřímně řečeno, plně nechápu ani já sám - provést maximálně dvanáctkrát po sobě - potom..." Výmluvně se odmlčel.

Pohledy obou mužů se na okamžik setkaly.

"Rozumím," přisvědčil William. "Čtrnáctý život není."

Vesmírný cestovatel přisvědčil. "Po dnešku už vlastně není ani ten třináctý," dodal po chvíli zamyšleně.

Plukovník k němu obrátil tvář naplno. "Z jakého důvodu?"

"Po zvážení všech okolností jsem se rozhodl věnovat ho vám."

Minuty hlubokého ticha odplývaly jedna za druhou, než konečně plukovníkovy prsty s bolestnou naléhavostí sevřely Doctorovu paži. "Ale proč?" hlesl. Nerozuměl tomu. Nikdo se zdravým rozumem přece nerozdává tak nezištně. Dokonce i vojáci, kteří ho následovali se zdánlivě slepou poslušností, měli velmi dobře spočítané, že pod jeho velením mají větší šanci přežít, než v oddílech jiných, možná korektněji smýšlejících, ale zároveň neskonale méně schopných důstojníků…

"Plukovníku Tavingtone?" přerušil divoce pádící tok jeho myšlenek starostlivý hlas. "Jste v pořádku?"

"Nevím."

Opravdu nevěděl a už vůbec nerozuměl podivné směsici pocitů, které ho bez výstrahy zaplavily. Jedním si však byl naprosto jistý. Pokud by jeho přežití záviselo na generálech Cornwallisovi nebo O'Harovi, s klidným svědomím by ho na té pláni u Greensboro nechali udusit vlastní krví…

Tenhle zvláštní člověk, ať už přichází odkudkoli, ho zachránil. Jenže proč? Z jakého důvodu (připustíme-li tu ryze absurdní možnost) cestoval časem zrovna do jeho doby a ze všech umírajících na tom zpropadeném bojišti si vybral právě jeho?

Poslední větu musel nevědomky vyslovit nahlas, protože Doctor pobaveně odpověděl: "Mylím, že to mají na svědomí vaši fanoušci a hlavně povídky, které s takovou neúnavností píší. Jednoznačně vás odmítají nechat zemřít. Tvrdí, že ve vašem příběhu došlo k fatální chybě, jak scénáristické, tak historické. Rozumějte, plukovníku, Čas může být za jistých okolností velmi pružný… Jakmile množství lidí, uvažujících určitým způsobem, přesáhne kritickou mez, dojde k překódování časoprostorového uzlu a odštěpení alternativní reality. Může to znít podivně, ale napravování chyb z minulosti patří k mé, abych tak řekl, pracovní specializaci."

Jeho prohlášením byla plukovníkova příčetnost vystavena nekompromisní volbě. Buď připustí, že mu nejspíš přeskočilo, a začne propadat panice, nebo tu možnost přijme jako fakt a začne si své šílenství patřičně vychutnávat. Vzhledem k tomu, že na hysterické záchvaty byli přeborníky jeho nadřízení, generálové Cornwalis a O'Hara, vcelku moudře se rozhodl pro druhou možnost.

"Až Benjamin zjistí, co se stalo, nejspíš ho raní mrtvice," ušklíbl se škodolibě.

"Možné je všechno. Na druhou stranu, pokud by ve vašem příběhu nedošlo k výraznému porušení primární rovnováhy, nikdy bych vás nedokázal objevit." Doctor mírně pokrčil rameny. "Zdá se, plukovníku, že krom vašich všeobecně známých zavrženíhodných stránek - jako zapalování kostelů plných civilistů nebo střílení nedospělých chlapců - musíte mít i určité kladné povahové -"

William se na posteli prudce posadil. "Ta historka s kostelem je hanebná propaganda Unionistů!"

To Doctora zaujalo. "Nezapálil jste žádný kostel?"

"Jistěže ne, proboha! Jsem voják, ne naprostý barbar."

Vesmírný cestovatel pohodlně natáhl nohy před sebe. Léta praxe ho naučila, že nekanonické verze událostí bývají mnohem zajímavější nežli jejich oficiální, vítězi propagované verze.

Tentokrát plukovníka nemusel ani příliš pobízet.

"Došlo k tomu v šestasedmdesátém. Pár měsíců předtím nás generál Lee, který se zrádně připojil k povstalcům, odrazil u Charlestonu, což bylo nanejvýš nepříjemné. Krátce před vánocemi jsem byl proto se svými muži pověřen průzkumnou hlídkou, která měla zmapovat generálovy pohyby v okolí New Jersey, kde se podle posledních zpráv zdržoval. Štěstí nám přálo, protože v noci, tuším ze třináctého na čtrnáctého, jsme ho objevili a obklíčili v Basking Ridge. Podle všech válečných pravidel jsem ho vyzval ke kapitulaci, jenže ten nezdvořák se zabarikádoval uvnitř domu a odmítl s námi hovořit. Nakonec jsem mu vzkázal, že pokud nevyjde ven dobrovolně, budu nucen dům i s ním zapálit. Účinkovalo to skvěle. Vyběhl na ulici jenom v trepkách a sametovém županu. Polovina dragounů při pohledu na jeho holou zadnici málem smíchy popadala z koní. Zajali jsme ho, předali vrchnímu velení - a tím to pro nás celé skončilo."

"Žádný dům v plamenech?"

Plukovník mu věnoval pohled plný despektu. "Doctore, už jste někdy zapaloval dům?" A poté, co z jeho mírně šokovaného výrazu usoudil na zápornou odpověď, vysvětlil: "Pokud to není nějaká barabizna s doškovou střechou vysušenou na troud, potřebujete k tomu petrolej nebo alespoň pár lahví nějaké podřadné pálenky a nezaškodí ani trocha suchého dříví. Kde bych to uprostřed prosincové noci všechno sebral? Krom toho jsme byli rádi, že se zas jednou vyspíme v suchu a teple v pohodlné posteli."

Doctor překvapeně zvedl hlavu. "Naznačujete mi, že jste s tím ohněm jenom blafoval?"

Tavington se samolibě usmál. "S ohledem na výsledek docela úspěšně, nemyslíte?"

Cestovatel v čase jenom pobaveně zakroutil hlavou. "Plukovníku, asi začínám chápat, proč si TARDIS k záchranné misi vybrala právě vás. Buďme upřímní, ten příběh s neprůstřelným hlavním hrdinou a ďábelským padouchem je v podstatě strašlivě banální. Výprava sice pěkná, jenže scénář nestojí za nic a nebýt vašeho pohotového cynismu, skončilo by to celé jako jedna veliká, neskonale rozvleklá, patetická
nuda." Doctor se na okamžik zamyslel. "Vlastně to tak stejně skončilo." Jeho tváří na okamžik prokmitl rošťácký úsměv. "Ovšem díky vám jsem se u toho filmu aspoň občas zasmál…"

Williamův pohled neklidně zatěkal kolem. "Neměl byste trochu chininu, Doctore?" požádal přiškrceně. "Obávám se, že mé halucinace začínají přerůstat únosnou míru."

"Plukovníku, vy nepotřebujete žádný chinin, protože nemáte horečku. Ze stejného důvodu netrpíte ani halucinacemi."

Bylo vidět, jak velitel dragounů tu informaci intenzivně zpracovává. "V tom případě," pronesl s důstojnou odhodlaností, "považuji za nezbytné požádat vás o velkou skleničku whisky. A prosím, netvrďte, že v místech a časech, odkud přicházíte, neznáte alkohol!"

Na jeho popud začal Doctor horlivě přehrabovat palubní lékárničku. "Jediné, co potřebujete, je pořádně se vyspat," prohlásil neústupně, než s tichým zašuměním nechal ve vodě rozpustit koňskou dávku hypnotik. "Tady, vezměte si. Je to mnohem lepší než whisky."

Plukovník do sebe obsah skleničky obrátil jediným plynulým pohybem.

"Účinnější možná," zhodnotil posléze, "ale lepší sotva," doplnil znechuceně pouhý okamžik předtím, než ho přelila vlna hlubokého spánku.




zpět ooOoo dál
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KattyV KattyV | 9. března 2017 v 13:04 | Reagovat

Plukovník dokáže reagovat za všech okolností bleskovou rychlostí. Pokusit se Doktora probodnout nůžkami, tomu říkám skvělá reakce :-D. Ovšem nejvíce se mi líbí teorie, že když dostatečné množství fanoušků odmítne nechat zemřít svého oblíbeného hrdinu, "dojde k překódování časoprostorového uzlu a odštěpení alternativní reality." Úžasné! Pevně věřím, že počet fanoušků, věřících, že Severus Snape přežil, už dávno překročil kritickou mez.

2 Tess Arkadijská Tess Arkadijská | 9. března 2017 v 13:31 | Reagovat

Žjůů! Patriota sice neznám (a tak ani fanouškovské historky), ale tohle mě vážně baví :D
Než kolem starého hradu začaly kroužit sovy s poštou, měla jsem pár okamžiků za to, že jde o Tajemný hrad v Karpatech. Není možné, že plukovníka aspoň jednou zachránil šílený vědec Orfanik?

3 Regi Regi | E-mail | Web | 9. března 2017 v 13:33 | Reagovat

Martian, zcela nepřekvapivě jsem chtěla napsat něco podobného jako Katty, ale byla tentokrát rychlejší.
A mimo to mě neskutečně baví, jak jsi kreativně propletla osudy skutečných lidí, filmových postav a herců kteří je hrají. (Bývá to přece naprosto běžné. Například takový Severus Snape prostě JE Alan Rickman a naopak :-D )

4 JJ JJ | 9. března 2017 v 13:49 | Reagovat

Martian, dostal mne popis toho, jak to ve skutečnosti bylo s tím zapáleným kostelem. Naprosto nechápu, proč to scénárista nevyužil (no, tak jo, chápu, ale v tom příšerném filmu by to bylo skvělé osvěžení).

5 Martian Martian | Web | 9. března 2017 v 20:18 | Reagovat

[1]: Katty, no, já k tomu přistupuju tak, že když je část fanoušků, která postavu odmítá nechat zemřít, opravdu dost velká, ne-li dokonce převažující, pak tvůrci daného dílka něco někde udělali špatně. Představuji si příběh jako takovou řeku, co plyne svým přirozeným korytem, a když ji z něj tvůrci náhodou „vyhodí“, fanoušci se často intuitivně snaží vrátit příběh zpátky do jeho původního „koryta“. Čímž chci říct, že Severus pochopitelně přežil. A přežil dokonce i Plukovník, přinejmenším ten historický. Po návratu z Ameriky se pak ještě dlouhé roky (dožil se 78 let) věnoval politice.

[2]: Ne, ne. Ale nemůžu vyloučit, že Doctor někde na svých cestách vesmírem nedlovil i Orfanika. :D Jinak Patriot (na to, že je to jenom jeden film) má - alespoň pro mne - překvapivě rozsáhlou doprovodnou fanfiction. Pravda, s tou potterovskou, pánopstenovskou nebo startrekovskou se to srovnat nedá, ale i tak jsem těch věcí našla mnohem víc, než jsem čekala. A ne všechny byly úplně blbé. :-)

[3]: Regi, popravdě, nikdy jsem si nemyslela, že napsat crossover bude až taková dřina. Protože právě to vyhledávání a ověřování detailů dalo neskutečnou práci. Ale některá zjištění byla vcelku úsměvná. Například právě Plukovník i jeho představil mají hned několik styčných bodů. Oba jsou rodáci z Liverpoolu, oba mají dost podobný počet sourozenců s dost podobně zaměřenými povoláními, oba vystudovali práva a ani jeden z nich se jim už nikdy dál nevěnoval. :-)

[4]: JJ, taky to nechápu. Taková nádherná (a navíc i pravdivá) historka! ;-)  :-P

6 Arenga Arenga | E-mail | Web | 9. března 2017 v 20:37 | Reagovat

Martian, je to skvělé :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014