ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Malfoyovské střípky od Martian
NEDĚLE: Severus a Megan od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Úplně jiný příběh - Nový život

16. března 2017 v 0:01 | Martian |  MODRÝ KONÍK V ŠÍLENÉM ŠUPLETI

Nový život


Nevěděl, jak dlouho pospával. Čas i prostor kolem něj uplývaly širokým proudem, v němž se minulost, přítomnost i budoucnost slévaly v bezbřehém oceánu věčnosti.



"Plukovníku? Jste vzhůru?" vytrhl ho z dřímoty povědomý hlas. "Vaše regenerace je úspěšně dokončena. Jak se cítíte?"

Zkusmo protáhl ruce, nohy a nakonec celé tělo. "Přeleženě," usoudil, stále na hranici spánku. Pak se ale začal nemotorně hrabat ven z pokrývek. "Potřeboval bych," zapátral pohledem po místnosti, "potřeboval bych…" opakoval ve zřejmých rozpacích.

"Ach, tohle," dovtípil se Doctor. "Samozřejmě. Toaletu a koupelnu naleznete za dveřmi vpravo. Na umytí rukou můžete použít sonickou sprchu."

Velitel dragounů strnul v půli kroku. "Nějaké zařízení na principu vašeho šroubováku?" zeptal se obezřetně.

"Odpusťte, neuvědomil jsem si… Chtěl jsem jenom říct, abyste po použití toalety strčil ruce pod to, co vypadá jako dolů obrácené kropítko z konve. Zbytkem si nelamte hlavu."

Když o pár minut později plukovník nakráčel zpátky do pokoje, jeho obličej vyjadřoval krajní rozčilení. Nepochybně důsledek opožděného kulturního šoku…

"Doctore, jsem přesvědčem, že si budeme muset velmi vážně pohovořit!"

"Ujišťuji vás, že všechno, co by vás snad mohlo vyvádět z míry, je čistě záležitostí zvyku. Nakonec i vy sám zajisté oceníte pokrok, který…"

"Nemluvil jsem o vašem sonickém šroubováku."

"Tak o čem?"

"Tvrdil jste, že má - jak bylo to slovo - regenerace proběhla po všech stránkách úpěšně?"

"Dokonce velmi úspěšně," přisvědčil vesmírný cestovatel, "veškeré sledované hodnoty se pohybují v optimálních rozmezích. Opravdu, velmi pozitivní výsledky…"

Plukovník se zhluboka nadechl. "V tom případě mi vysvětlete pár věcí. Zaprvé," pronesl tónem, nepřipouštějícím žádné námitky. "Proč? Mám? Úplně? Bílé? Vlasy?" odsekával důrazně.

"Tak tohle?" Doctorovo napětí polevilo do té míry, že se uvolněně rozesmál. "Vzpomínáte, jak jsem říkal, že regenerace zahrnuje komplexní proces obnovy fyzických i psychických složek vaší osobnosti?"

"Když jste mi tu informaci předával, měl jsem probodnutý krk a díru v břichu. Zajisté uznáte, že za těchto okolností jsem nebyl schopen plně pojmout veškeré detaily," zareagoval velitel dragounů upjatě.

"Jak správně říkáte, plukovníku, jde o bezvýznamné detaily," pokusil se ho druhý muž upokojit. "A objektivně vzato, barva vašich vlasů není bílá, ale platinová blond. Na Gallifreyi to například loni byla velmi žádaná -"

"Vypadám divně," přerušil ho Tavington nesouhlasným odfrknutím.

"Zvyknete si."

"Kam se poděla má uniforma?"

"Vesmírný cestovatel se pobaveně ťukl do čela "Vidíte, málem bych zapomněl. TARDIS pro vás zreplikovala nové šaty."

William je kus po kusu opatrně uchopil do štipce prstů. "Co to má znamenat? Vypadají jako nějaký tmavý -hábit - nebo co! V tom přece nemůžu sednout na koně! Doctore, důrazně požaduji zpět svou uniformu, své pistole a svou šavli! Ten vyřezávaný klacek, co jsem objevil zastrčený v kapse, je jako zbraň naprosto nevyhovující! Leda bych jím hodlal někomu vypíchnout oko."

"Nebuďte malicherný, plukovníku. Jsou to jen šaty. Navíc docela pěkné," nadhodil druhý muž zlehka. "Na vašem místě bych se přednostně zaměřil na věci, které jsou doopravdy důležité. Všimněte si například, že veškeré vaše jizvy beze stopy zmizely. Můžete se přesvědčit, vidíte, na břiše ani škrábnutí, levá paže jako nová…"

"A co je tohle?" Velitel dragounů pootočil ruku tak, že Doctorovi přímo před oči nastrčil vnitřní stranu svého levého předloktí."

"Že by nějaké tetování? Víte, TARDIS při regeneraci ráda žeruje, ale zase na druhé straně - vypadá to vcelku exoticky, nemyslíte?"

"Vypadá to ohavně!" neodpustil si plukovník další pohrdavé odfrknutí. "Lebka s hadem! Doctore, asi to nevíte, ale na tažení v Pensylvanii se mi málem podařilo sednout na chřestýše. Od té doby hady nesnáším!"

Cestovatel se rozpačitě podrbal ve vlasech. "Třeba to časem samo vybledne…"

"To doufám."

"Ale plukovníku, když už mluvíme o budoucnosti, možná byste se měl seznámit se svými novými osobními údaji. Abyste rozuměl, zatímco jste regeneroval, TARDIS provedla takový menší skok v čase…"

"Kolikátého je dnes?"

"Třicátého května."

Na Williamově tváři se jasně zračil pocit úlevy. K bitvě u Guilford Court House došlo patnáctého března. Šest nebo sedm týdnů na vyléčení vážných zranění není tolik, aby svou nepřítomnost nedokázal vysvětlit. "Třicátého května 1781?" zeptal se jen tak pro jistotu.

"To je totiž jaksi ten problém…" odkašlal si Doctor s nervydrásající rozpačitostí. Poté z kapsy obleku vytáhl poslední model příručního chronometru a mlčky ukázal na řadu zeleně podsvícených číslic.

"Cože?" vytřeštil plukovník oči. "Narodil jsem se roku 1754! Naznačujete, že je mi teď skoro dvěstěčtyřicet roků?!"

"Ujišťuji vás, nevypadáte na víc než na čtyřicet."

"No tohle!" procedil William mezi zuby.

"Na devětatřicet," opravil se Doctor pohotově.

Plukovník na něj vrhl ošklivý pohled. "U Merlina!" vyštěkl, okamžitě však ztichl a zmateně se rozhlédl kolem. "Doctore, slyšel jste to?" zeptal se vyděšeně, když vyloučil možnost, že ta slova mohl pronést někdo jiný.

"Co konkrétně?"

"Přece jak mluvím! Namísto "do pekla" nebo "u všech čertů", říkám "u Merlina" a "no tohle!" Navíc jsem úplně přišel o svůj oxfordsko-liverpoolský přízvuk. Doctore, co se děje? Tohle přece nejsem já!"

"Kdo jiný by to byl. Jenom si na svou novou identitu musíte zvyknout. Možná by pomohlo, kdybychom pokračovali v těch osobních údajích. TARDIS vám to všechno připravila." Doctor se zahloubal do hromádky dokumentů. "Hmm, plukovníku," zvedl po chvíli hlavu, "byl jste někdy ženatý?"

"Nikoli."

"Tak teď už jste," oznámil cestovatel zvesela. "Chcete vidět holografický portrét vaší manželky?" Aniž by čekal na odpověď, cosi zmáčkl a ve vzduchu před nimi začal houstnout trojrozměrný obraz vysoké štíhlé ženy, zahalené záplavou plavých vlasů, které jí sahaly téměř k pasu. "Pohledná, nemyslíte?"

Plukovník na ni zíral, neschopen slova. Pouze na jeho tváři se objevil zasněný úsměv. "Vypadá jako Lady Robinsonová…" hlesl nevěřícně.

Doctor zvědavě vzhlédl. Netušil, kdo je Lady Robinsonová, ale podle všeho ta dáma hrála v plukovníkově životě nezanedbatelnou roli.

"Jak dlouho už spolu… sdílíme soukromí…?" zajímal se Tavington živě. "Máme nějaké děti?"

Vesmírný cestovatel znovu nahlédl do jeho osobních údajů. "TARDIS uvádí, že jedno."

"Syna?"

"Plukovníku, nejste tak trochu šovinista? Proč byste stejně dobře nemohl mít dceru? Nebo dvě, když na to přijde," dodal Pán Času v náhlém popudu. "Ale no tak dobře, máte syna. Jak tady čtu, za pár dní bude slavit narozeniny. Jako dárek si údajně nejvíc ze všeho přeje nové koště."

Plukovníkův zasněný úsměv pohasl. "Koště? Doctore, ta vaše modrá budka musí být porouchaná. Který normální kluk by si přál k narozeninám obyčejné pometlo?"

Doctor rázným pohybem odložil složku s dokumentací stranou. "TARDIS se nikdy nemýlí!" prohlásil důrazně.

"Nemohl bych mu dát raději jezdeckého koně?" nepřestával to zkoušet William. "Nebo nějaké dobrodružné knížky?"

"Plukovníku!" zvýšil Doctor hlas. "Tady je jasně psané koště!!!"

"Ještě to uvážím. Mimochodem, když už jsme u toho… jak si má nová identita stojí - víte co mám na mysli - po finanční stránce?"

Cestovatel znovu zalistoval papíry. "Zdá se, že vlastníte rodinné sídlo v jižní Anglii obklopené rozsáhlými pozemky, dále slušný obnos v bance, přátelíte se se současným ministrem, máte členství ve správní radě…"

Plukovník mu odebral složku z prstů. "Dobrá, dočtu si to později. Ohio to sice není, ale pořád lepší než nic. - Popravdě, pokud mne na té regeneraci něco doopravdy těší, pak skutečnost, že jsem se konečně zbavil toho despoty Cornwallise s jeho věčným ocáskem, O'Harou. Jejich neustálé komandování začínalo být nesnesitelné. Prý: "Plukovníku Tavingtone, vy jste velitel, o jakém se mi nesnilo!" Přitom nebýt mne, trčel by Cornwallis doteď ve Philadelphii a jenom leštil prýmky na své uniformě! Nebo ti jeho mazlíčci - vojsko pomalu nemá co jíst, ale on s sebou musí tahat dva obrovské uslintané čokly, kteří toho sežerou jako celý regiment! Doctore, čistě pro můj klid - a povězte mi pravdu - neregeneroval jste náhodou také generála Cornwalise nebo tu úlisnou krysu O'Haru, že ne?"

"Čestné slovo, plukovníku. Měl jsem plné ruce práce s vámi." Vesmírný cestovatel se na okamžik zamyslel. "V rámci objektivity ovšem musím připustit, že nejsem jediným Pánem Času, tedy alespoň myslím, totiž v některých paralelních časových liniích má rasa…" začal se do toho Doctor nepříjemně zamotávat. "Ale neobávejte se, pravděpodobnost, že by více Pánů Času zasahovalo ve shodném uzlovém bodě, je mimořádně malá," dokončil optimisticky.

"To se mi vážně ulevilo. Raději nedomýšlím, jakou potvoru by s sebou Cornwallis dotáhl tentokrát. Živou anakondu? Nebo krajtu? Určitě by jí dal jméno a v důstojnické jídelně ji nechával plazit po stole, čistě proto, že ví, jak se mi to protiví!"

Vesmírný cestovatel ho povzbudivě poplácal po rameni. "No, plukovníku, věřím, že při vašem odhodlání a taktických i strategických dovednostech se se svou novou identitou dokážete velmi brzy sžít."

"Doctore?"

"Ano?"

Vypadalo to, že Tavington o něčem uvažuje. "Zajímalo by mě - až opustím vaše… plavidlo - setkáme se ještě někdy?"

Doctor znovu vytáhl z kapsy chronometr a poměrně dlouho v něm cosi nastavoval. "Viděl bych to tak za dva až tři roky, pokud vám to vyhovuje? Víte, zastávám názor, že každý Pán Času by měl po zásahu překontrolovat, zda se události takříkajíc usadily do běžných kolejí…"

Plukovník se mírně uklonil. "Rád vás uvítám na svém -" nenápadně zašilhal do složky s dokumentací, "sídle v jižní Anglii. Doufám, že případné další regenerace, které podstoupíte, nepozmění váš vzhled do té míry, že bych vás nedokázal poznat," dodal ještě s lehkým úsměvem.






zpět ooOoo dál
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Regi Regi | E-mail | Web | 16. března 2017 v 5:46 | Reagovat

Chudák Tavington, hadovi plazícím se po stole prostě neunikne. :-) Mimochodem musím uznat, že ty blond vlasy mu opravdu sluší a jako estét velmi oceňuji jeho nové šaty. A to s tím koštětem - to časem taky pochopí...
Martian, vážně se skvěle bavím. :-D

2 KattyV KattyV | 16. března 2017 v 6:25 | Reagovat

Jámám tedy pocit, že TARDIS má velice zvrácený smysl pro humor. :-D
Jsem zvědavá, co bude, až Tavington zjistí, k čemu je dobrý ten klacík. :-P

3 Martian Martian | Web | 16. března 2017 v 10:12 | Reagovat

[1]: Žádný chudák, sviňák je to! ;-) A pokud jde o vizáž, ony ty tmavé typy předělané na plavé vypadají vždycky docela zajímavě - třeba i Legolas, Haldir, Thranduil (a to já blonďáky nijak zvlášť nemusím). :-)

[2]: TARDIS i Doctor mají oba velmi specifický smysl pro humor, to je snad dokonce součást kánonu, aspoň mám takový pocit z dílů, co jsem viděla. :D

4 Arenga Arenga | E-mail | Web | 16. března 2017 v 21:19 | Reagovat

no, začíná to dostávat zajímavé obrysy :-D
moc se těším na pokračování

5 Arenga Arenga | 17. března 2017 v 20:35 | Reagovat

tak jsem si dneska cestou od autobusu domů vzpomněla na "nejvíc ze všeho chce nové koště" a skoro jsem se musela začít smát

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014