ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

PONDĚLÍ: Útočiště (fanfiction příběh na pokračování) od Danae
ÚTERÝ: Věda ve sto slovech od JJ
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
SOBOTA: Konec Přemyslovců v Čechách (alternativně historická mikropovídka) od Regi
NEDĚLE 1.10.: Říjnové téma 4D

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Taneček v Domově (Téma týdne "Protančená noc")

17. června 2017 v 0:01 | Indy (s pomocí Regi) |  MOUDRA I PINDY PSÍ SLEČNY INDY

Tak vám nevím. Zase zvítězilo v anketě úplně jiné téma, než které nakonec vyhlásili. Jenže já už jsem měla mezitím to svoje povídání hotovo! Jsem totiž border kolie a my jsme přece rychlíci. Takže co teď? Co mám dělat s tématem "Protančená noc", když jsem psala na téma "Domov"?

Chtěla jsem vám povídat, jak jsem složila canisterapeutické zkoušky a jak teď chodím dělat radost babičkám a dědečkům. Chcete to vědět? A odpustíte mi, že jim netancuju v noci, ale ve dne? Tancovat já totiž vážně umím! Regi řekne: Taneček! A já se zatočím celým pejskem dokolečka a pak si způsobně sednu, abych dostala něco za odměnu. A všichni kolem mi tleskají a říkají, že jsem šikovný pejsek.
Ale jak to vlastně celé začalo? Něco jsem vám už povídala před těma zkouškama, v článcích "Já ti budu pomáhat, jo?" a "Moje boje". To jsme měly s Regi trošku strach, abych to zvládla. A řeknu vám, bylo to vážně o fous. Nejdříve jsme totiž od rána až do odpoledne všichni jenom seděli a poslouchali, co nám různé paní povídají. Říkali tomu seminář, ale nevím, žádná semínka jsem tam neviděla. Naše lidi to fakt zajímalo, jenže pro pejsky to byla hrozná nuda.


No a pak jsem se chtěla konečně trošku proběhnout venku a všechno kolem očichat, jenže mě začali zkoušet, jak umím poslouchat:
Ke mně! Sedni! Lehni! Zůstaň! K noze!... Moc se mi teda nechtělo, ale nakonec jsem se dala přemluvit. Naštěstí už to bylo pro ten den všechno, mohly jsme jít s Regi na pořádnou procházku a jet domů.
Když jsme přijeli nazítří, zase mě zkoušeli. Tentokrát chtěli vědět, jestli se nebojím, když mě hladí moc lidí i když u toho křičí jeden přes druhého, a jestli se neleknu židle na kolečkách, nebo holí, co někteří mají proto, že se jim po dvou nožičkách špatně chodí a potřebují čtyři, a jestli na ně nevrčím a neštěkám, jestli se nechám vzít do náruče, jestli umím donést balonek a ještě spoustu podobných věcí. Tohle bylo v pohodě, všechno už jsem znala od Regi a z domova od naší babičky. Takže mě zkušební komise docela chválila.


A pak už byl konec. Já i pět dalších kamarádů, kteří jsme tyhle zkoušky dělali poprvé, jsme dostali papír, na kterém je napsáno, že jsme canisterapeutičtí psi, a našim lidem dali ještě nějaké další věci. Jen takový moc hezký postroj, co jsem viděla u některých pejsků, kteří už jsou ve službě déle, prý dostaneme až za rok, když dokážeme, že nás ta práce u dědečků a babiček a nemocných dětí opravdu baví a že ji pořád děláme.














Takže od té doby chodím každou středu pracovat do Domova pro seniory.
Nejdříve jdeme k těm, co už nemůžou chodit. Regi mě k nim položí do postele, já se přitulím a oni mě hladí studenýma rukama po hlavě a po ouškách a já přivírám oči, protože se mi to moc líbí. A skoro se nehýbám, abych jim neublížila a nepodrápala jim packama jejich studené tlapky, protože mají kůži tenoučkou jako papír. A když odcházíme, tak se ti klienti - tak jim říká Regi - usmívají, ruce mají teplejší a říkají, že máme příště přijít zas. Nebo jdeme za pánem, který má v pokoji spoustu knížek a počítač, ale nechce s nikým mluvit. A se mnou mluví!
Pak se na chvíli uklidíme do pokoje k naší vlastní babičce, co v tom Domově pro seniory taky bydlí. Regi si s ní povídá a já odpočívám. Někdy i usnu.
No a nakonec vždycky přijdeme do takového velkého obýváku, co mu říkají Centrum volného času. Babičky a dědečci tam sedí, pijou kávu, povídají si a vůbec se baví. Regi řekne: Hop!, já vyskočím na židli a bavím se s nima taky. Skoro každý měl někdy nějakého pejska a vyprávějí, jaký byl a jak se jmenoval, a házejí mi plyšovou myš a češou mě a dávají mi nakrájené jablíčko a moc se diví, jak je možné, že mi tak chutná, když přece nejsem králík. A při tom všem musím ještě dávat velký pozor, aby mi někdo nepřejel kolečkovým křeslem ocásek, a abych někoho omylem neškrábla drápkem.


Když už je moc hodin a všichni mají hlad, protože už bude brzo oběd, řekneme ahoj a na shledanou a že přijdeme zase za týden.
Jdeme se proběhnout do lesa a pak už jedeme do našeho vlastního domova. Sice jsem ten den vždycky hrozně unavená a spím až do večera, ale je to fakt zábava. No řekněte, vám by se nelíbilo v práci relaxovat v pohodlné posteli, nechat se chválit a hladit a mazlit a česat, hrát si s lidma, dávat jim pac a ještě za to dostávat dobrotky?




Poznámka Regi: Na další fotky se můžete podívat do galerie.



zpět ooOoo dál


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Piskor Piskor | 17. června 2017 v 7:06 | Reagovat

Ty jsi tedy velmi šikovná, Indy! To máš nmoc hezkouba užitečnou práci a jsem ráda,  že se ti ti zkoušky tak povedly :-)

2 KattyV KattyV | 17. června 2017 v 9:07 | Reagovat

Indy, jsi skvělá. Jen tak dál. Zahřívat lidem ruce a přimět je mluvit, když s nikým nemluví, to je nesmírně užitečná práce.

3 Eliss Eliss | Web | 17. června 2017 v 13:45 | Reagovat

To je pěkné, že chodíte s paničkou takhle pomáhat :-)

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 17. června 2017 v 14:29 | Reagovat

Skvěle napsáno, hodně záslužná a potřebná práce. :-)

5 Regi Regi | E-mail | Web | 17. června 2017 v 17:47 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:Piskoři, Katty, Eliss a Aliwien, Indy vrtí ocáskem, moc děkuje a vzkazuje, že se jí ta chvála dobře poslouchá, že je to skoro lepší než pamlsek.
Ono je to spojení příjemného s užitečným. Já mám radost, že můžu nějak zabavit maminku, Indy má radost, že má nějakou intelektuálně náročnou činnost, protože to border kolie potřebují a klienti Domova mají radost, že se můžou pomazlit s hezkým a hodným pejskem. :-)

6 Tora Tora | 17. června 2017 v 23:49 | Reagovat

Pěkné. Záslužná práce. Tak ať se vám daří a elán dlouho vydrží, je to určitě i hodně namáhavé.

7 Regi Regi | E-mail | Web | 18. června 2017 v 7:15 | Reagovat

[6]: Díky, Toro. Elán by vydržet měl, zejména proto, že ta námaha není nijak velká. Vlastně spojujeme příjemné s užitečným. :-)

8 Meduňka Meduňka | Web | 18. června 2017 v 12:06 | Reagovat

Milá canisterapeutko Indy, gratuluji k úspěšně zvládnutým zkouškám. Jsem nepochybovala, že to pro tebe bude brnkačka :-)

9 Martian Martian | Web | 18. června 2017 v 20:46 | Reagovat

Indirko, jsi moc šikovná pejska. :-)

10 Regi Regi | E-mail | Web | 19. června 2017 v 6:06 | Reagovat

[8]:[9]:Meduňko a Martian, Indy si to už dneska myslí taky, ale ten první den zkoušek, kdy se po dlouhém semináři rozběhla čuchat po okolí a já ji měla přivolat, se jí nějak nechtělo. Po povelu "ke mně" se místo okamžitého přiběhnutí musela nejdříve vyčurat, oběhnout smrček, sebrat klacek, přečíst pesemesku u jiného smrčku a pak se teprve neochotně přiloudala. Ještě že to napravila při těch povahových testech :-)

[9]:

11 JJ JJ | 19. června 2017 v 9:01 | Reagovat

Regi, Indy je úžasná a jak to vypadá, tak ji to vážně baví. Jen tak dál, děláte záslužnou práci.

12 Regi Regi | E-mail | Web | 19. června 2017 v 14:34 | Reagovat

[11]: Díky, JJ. Vážně je to tak, jak to vypadá, Indy to opravdu baví. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014