ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

ÚTERÝ: Poláčkov od Martian
STŘEDA: Hotel u devíti koček od Tory
ČTVRTEK: Věda ve sto slovech od JJ
NEDĚLE: Megan a Teddy od Katty

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Vlak ze stanice Naděje I.

29. května 2018 v 8:19 | Martian |  MODRÝ KONÍK V ŠÍLENÉM ŠUPLETI

Vlak ze stanice Naděje I.

Vše, co vypadá jako úryvky z 35. kapitoly Harryho Pottera a relikvií smrti
pravděpodobně také úryvky z této kapitoly je. Tímto děkuji JKR za laskavé zapůjčení.




Profesor Snape opatrně pootevřel oči.

Zkusmo nabral do plic čerstvý vzduch.

Zvláštní, opravdu velmi zvláštní…

S tlumeným heknutím se natáhl, aby ze země sebral hůlku, která mu před chvílí musela vypadnout z ruky.

Kupodivu ani ona nejevila známky poškození.

Šestý smysl mu přesto napovídal, že tady něco nehraje. Technicky vzato, měl být mrtvý. Naprosto zřetelně si vybavoval ten nechutně melodramatický výstup s profesorkou McGonagallovou, zakončený jeho zoufalým skokem z okna. Zaskleného okna v pátém patře - abychom byli přesní.

Sám se divil, že to dokázal přežít bez vážnějších zranění.

Sotva však ze sebe setřásl větší část střepů, už mu stál za zády Lucius Malfoy; bledý, vyděšený a s podezřele znějícím příkazem od NĚJ.

"Buď opatrný, Severusi." Malfoyův roztřesený hlas poklesl téměř v šepot. "ON… přišel o rozum… nejspíš… Má v úmyslu vyvraždit celou školu, pokud mu nevydají toho Potterova kluka." Lucius vypadal, že se v nejbližší chvíli buďto pozvrací nebo omdlí. Skvělé, vážně skvělé! Lepší okamžik si pro své psychické zhroucení nemohl vybrat…

A potom - jako vrchol vší zábavy - se do Severuse v Chroptící chýši zakousl ten odporný plaz.

Jenže jako by to celé nestačilo, teď ho čekalo ještě… tohle

Snape znechuceně přehlédl obrovský jemně světélkující prostor, který ze všeho nejvíc připomínal opuštěnou nádražní halu.

"Severusi, chlapče drahý -"

Dobře, tak ne úplně opuštěnou.

Brumbálova tvář, vystupující z mlžnatého oparu, zářila širokým úsměvem. "Moc rád tě zase vidím. Nedáš si citronový drops?"

Profesor Snape bleskovým pohybem namířil hůlku do jeho obličeje.

"NEJSEM.
ŽÁDNÝ.
VÁŠ.
CHLAPEC!" odsekával důrazně.

"Och, jistě." V modrých očích za půlměsícovými brýlemi probleskly pobavené jiskřičky. "Víš, nerad bych se s tebou přel, drahý chlapče, ale ta věc, kterou na mě míříš, tady -" Brumbál gestem obsáhl rozlehlý snově rozostřený prostor, "jaksi nefunguje."

"Ještě pořád vám ji můžu vrazit do oka," opáčil profesor lektvarů se sadistickým úšklebkem.

"To by od tebe nebylo ani trochu hezké, Severusi."

"A neříkejte mi Severusi!" vyjel na něj Snape. "Raději na mě nemluvte VŮBEC! Protože já už dochlapcoval a doseverusoval! Definitivně!"

"Ale -"

"NE."

"Severusi, musíš pochopit…"

"Ani omylem!"

"Tak mi aspoň vysvětli, co jsem tak strašného -"

"- udělal?" skočil mu Snape nezdvořile do řeči. "Možná se konečně dostáváme k jádru věci. Neudělal jste totiž nic! Vůbec nic z toho asi milionu věcí, které jste udělat MOHL!"

"Přeháníš, Severusi -" namítl bývalý bradavický ředitel neotřesitelně vlídným hlasem.

"Mohl jste mi aspoň povědět o té zatracené Bezové hůlce! Kdybyste mě upozornil, možná bych si pro NĚJ stačil připravit nějakou věrohodnou výmluvu!" soptil Snape. "Ale to vy ne! Proč byste se taky obtěžoval? Vždyť v sázce byl jenom můj zatracený život! Nic, čemu byste přikládal jakoukoli hodnotu!"

"Severusi," zamrkal Brumbál. "Já… je mi to opravdu moc líto…"

"Dojemné. Přitom stačilo, abyste jenom naznačil… a nemusel bych teď s vámi trčet kdesi… na nádraží!" Snape vyplivoval jednotlivá slova jako by byla otrávená.

"Dej pozor, Srabusi," promluvil náhle ze světélkující mlhy další silně povědomý hlas, "aby ti samým rozčilením nepraskla žilka."

Tohle už bylo vážně moc. "Zmlkni, ty stupidní blechatý čokle!" zařval Severus těsně na hranici příčetnosti.

Sirius Black chtěl něco odpovědět, ale to už se mlžnatým nástupištěm rozšuměl hovor dalších postav.

"Siriusi!" Předčasně prošedivělý muž středního věku vystoupil z dosud beztvarého zástupu a trochu ostýchavě ho sevřel v náručí.

"Remusi, kamaráde!"

Profesor Snape musel vynaložit značné úsilí, aby při pohledu na ty dva, radostně se poplácavající po zádech, nepodlehl nutkání vyklopit obsah svého žaludku na zem. "Být tebou Blacku, neobjímal bych ho tak vášnivě," poznamenal, jakmile se mu podařilo dostat nevolnost alespoň zčásti pod kontrolu. "Někdo, kupříkladu jeho novomanželka, by si to mohl… špatně vyložit…"

Sirius na okamžik ztuhl. "Vážně, Remusi? Oženil ses? To je skvělé," vypadlo z něj po chvíli trapného ticha. Ve skutečnosti měl pocit jako kdyby přežvykoval popel. "Doufám, že mi svou ženu brzy představíš," dodal s pokřiveným úsměvem. Pak si ale uvědomil, na jakém místě a hlavně proč se právě nacházejí. Jeho rozpaky vzrostly. "Ech, chtěl jsem říct, že vám to oběma ze srdce přeju." Ani druhý pokus o zdvořilou konverzaci příliš nevyšel. Sirius zatěkal očima, jak zoufale hledal sebemenší záminku, která by mu umožnila dát rozhovoru jiný směr. "Nymfadoro!" zahalekal s dobře patrnou úlevou, když přes Lupinovo rameno zahlédl známou žvýkačkově růžovou kštici. "Kde ty se tady bereš?"

Mladá žena pokročila až k němu a výhružně zapíchla ukazovák do jeho hrudi. "Kolikrát musím opakovat, abys mi neříkal Nymfadoro! Jmenuju se Tonks- totiž Lupinová," opravila se, přičemž jí tváře zbarvil slabý ruměnec.

Sirius konečně pochopil. "Vy dva?" zajásal, tentokrát mnohem věrohodněji. "Ale to je naprosto báječné, vidět vás takhle pěkně pohromadě…"

Nádraží… upozornil ho Snapeův úšklebek.

"Tedy, samozřejmě, chci říct… vážně mě mrzí, co vás dva potkalo," zaplétal se do toho Sirius čím dál víc.

Z trapných rozpaků ho vysvobodil až výbuch pološíleného smíchu, jehož zdrojem se ukázala vysoká štíhlá žena, která se právě kousek za jeho zády vyloupla z mlhy. "Bavíš se dobře, bratránku?" protáhla odporně sladkým, afektovaným hlasem. "Jak se ti líbilo za Závojem?"

"Poněkud prašno, na můj vkus," odvětil Sirius upjatě. "Na druhou stranujsem tam měl spoustu času na přemýšlení. Strašná otrava. Ale pořád lepší, než nutnost sdílet tvou přítomnost, drahá sestřenko."

Bellatrix Lestrangeová zvedla bradu a vznosným krokem temné královny zamířila k lavičce, na které už posedávalo několik dalších postav. Zadýchaných, zkrvavených a, jak se dalo soudit z jejich zmatených pohledů, zjevně i poněkud dezorientovaných.

"Poslyšte," oslovil skupinku drobný mladík s vlasy barvy myší šedi. "Neměli byste nic proti tomu, kdybych si udělal pár obrázků?" zeptal se a plný naděje zdvihl před obličej obstarožní fotoaparát.

"Se mnou nepočítej, Coline. Protože s nimi se rozhodně fotit nebudu!" odbyla ho Levandule Brownová, která jakoby přímo před jeho očima zhoustla z mléčně bílého světla. "Lonánek by s něčím takovým lozhodně - chci říci rozhodně - nesouhlasil."

"A pročpak?" dýchl jí za krk Fenrir Šedohřbet, jenž vystoupil ze světélkující mlhy v jejím těsném závěsu. "Vždyť jsi taková pěkňoučká holčička. Přímo k nakousnutí."

Levandulina příkrá odpověď však zcela zanikla ve vzrušeném halasu, který se strhl okolo další zhmotňující se postavy.

"No, páni," vykřikl Fred Weasley. "Takového lidu! Člověk by skoro myslel, že tu rozdávají něco zadarmo!"

Severus ke svému bývalému studentovi obrátil dokonale bezvýraznou tvář. "Brumbál na požádání rozdává cucavé bonbony, pokud máte zájem. Nebo možná kornoutky citronové zmrzliny. Záleží, zda si v tom překladatel už konečně stačil udělat jasno."

"Paráda! Mimochodem, taky pro vás něco mám, profesore. To budete koukat!"

Snapeův obličej se během vteřiny přeskládal do výrazu čirého zděšení. "Weasleyi, řekněte, že jste s sebou nepřivedl toho tupohlavce Longbottoma," zaprosil úpěnlivě.

Fred sáhl do mlhy a jako iluzionista z klobouku odtud vytáhl poměrně velkého, divoce se svíjejícího a syčícího hada. "Neville vám posílá tohle. Prý se o něj máte dobře starat."

"Dejte TO pryč!" vyjekl Snape nedůstojně přeskakujícím hlasem. "Weasleyi! Varuju vás! Hoďte tu potvoru na krk Brumbálovi. Nebo ji dejte Bellatrix. Hlavně mi ty její zuby nestrkejte před -" Severus zmlkl, protože v tu chvíli málem zaškobrtl o zbídačeného nahého novorozence, povalujícího se na zemi.

Levandulina ruka poděšeně vylétla k ústům. "Merline, co je zase tohle?"

"Někteří to považují za vcelku zdařilou metaforu," ucedil Snape a s dobře patrným odporem tu brilantní literární konstrukci špičkou boty zašoupl pod nádražní lavičku.
V mumlavém halasu si toho prakticky nikdo nevšiml.

Všichni ale rázem zmlkli, když se na zemi začalo zhmotňovat tělo Chlapce-který-tentokrát-podle-všeho-bohužel-nepřežil.

Snape se vzpamatoval jako první. "Tak tohle bude ještě zajímavé," pronesl do téměř absolutního ticha. "Protože teprve teď jsme DOOPRAVDY v průšvihu!"




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess Arkadijská Tess Arkadijská | 29. května 2018 v 14:02 | Reagovat

Ach, to vypadá nadějně!

2 KattyV KattyV | 29. května 2018 v 14:53 | Reagovat

Není na tom nádraží poněkud přecpáno???
Upřímně se bavím, jedna replika lepší než druhá!!!

3 Remi Remi | Web | 29. května 2018 v 19:40 | Reagovat

:D Proboha, tohle bylo tak... Dokonalé! :-D Nevím, co za hlášku se mi líbilo víc. Hrozně se těším na pokračování.

4 Martian Martian | Web | 29. května 2018 v 21:24 | Reagovat

[1]: Ono je to takové mírně praštěné… však uvidíš… :-D

[2]: No, je. Během bitvy o Bradavice i před ní zkrátka zemřelo docela dost lidí. A to jsem tam nenatlačila ani zdaleka všechny.

[3]: Přiznávám, že jsem nikdy neměla ráda Siriuse. Ale po napsání téhle ptákoviny se to tak nějak změnilo… :-)

5 Dinnes Dinnes | 30. května 2018 v 17:30 | Reagovat

Skělé, moc jsem se pobavila. Těším se na pokračování :-)

Ad hlášky: u mě rozhodně vede scénka s hadem :-)

6 JJ JJ | 31. května 2018 v 8:41 | Reagovat

[5]: Taky hlasuji pro hady. Moc nevím, která bije, ale bavím se (překladatel se ještě nerozhodl apod....)

7 Martian Martian | Web | 31. května 2018 v 9:07 | Reagovat

[5]: U mě taky. :D

[6]: JJ, maličko vysvětlím: To, z čeho si trošku dělám srandu, je slavná potterovská scéna, kdy je Harry po Voldemortově útoku téměř mrtvý a ocitne se na takovém snovém nádraží, kde se rozhoduje, co dál.
A ohledně toho překladu - on to pan Medek v prvním vydání skutečně přeložil tak, že Brumbál vytahuje z kapsy (!!!) kornoutky citronové zmrzliny. Až poději bylo zjištěno, že „lemon sorbet“ v daném budou spíš bonbony s náplní. V novějších vydáních už je to opravené do téhle podoby. (Což mě osobně vlastně docela mrzí, protože představa kapsy nadité kornoutky roztékající se zmrzliny byla svým způsobem okouzlující…) :-) :D

8 KattyV KattyV | 31. května 2018 v 9:10 | Reagovat

[7]: Já nevím, co máš. Zmrzlina v kapse je naprosto normální. Přece magie! :-D

9 Martian Martian | Web | 31. května 2018 v 9:35 | Reagovat

[8]: Jasně! Bylo to roztomilé. Možná to tam fakt měli nechat. :-D

10 Lily Lily | 4. června 2018 v 20:58 | Reagovat

Asi se mnou tady většina lidí nebude souhlasit, ale Sirius byl vždycky moje oblíbená postava a tady se mi strašně líbí =D Četla jsem to už na tvých stránkách a je to bezva =D Sice mi už trochu leze na nervy, jak Severus pokaždé přežije (mimo zázračné Šuple ho v oblibě většinou nemívám), ale to je ovlivněno hlavně tím, jak je to snad všude =D

11 Regi Regi | E-mail | Web | 5. června 2018 v 19:03 | Reagovat

Martian, tohle je snad nejlepší, co jsem od tebe četla. Ta scéna je naprosto dokonalá! A hlášky jsou jedna lepší než druhá. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014