ABYSTE U NÁS NEBLOUDILI A JEDNODUŠE NAŠLI JAKOUKOLI POVÍDKU NEBO ČLÁNEK, JE TU PRO VÁS




A CO NOVÉHO VÁM ŠÍLENÉ ŠUPLE NABÍDNE PRÁVĚ TENTO TÝDEN?

Od PONDĚLÍ 10.12. Prosincová ušlapaná cesta
Každý den až do "vyčerpání zásob" jedno drabble od Katty, Regi a spousty hostů.

Vše je bohatě ilustrováno kolážemi KattyV

*************************************************************************************

Vlak ze stanice Naděje II.

5. června 2018 v 0:01 | Martian |  MODRÝ KONÍK V ŠÍLENÉM ŠUPLETI

Vlak ze stanice Naděje II.




Zatímco Harry zmateně mžoural do ostrého světla, přiblížil se k němu Albus Brumbál, jemuž za patami přízračně povlával hábit barvy půlnoční modři.

"Harry, ty úžasný chlapče!" Rozpřáhl doširoka náruč, zatímco profesor Snape se znechuceným odfrknutím protočil oči. "Ty statečný, statečný člověče."

"Ehm?" odkašlal si Harry. "Nechci působit morbidně nebo tak, ale nejste vy náhodou mrtvý?"

"Jistě, jistě," přitakal Brumbál. "Jen se upokoj, chlapče."

Jeho doporučení však zjevně nezabralo.

"Znamená to, že já jsem taky…"

"Ach, zajímavá otázka, že ano?"

"Měl bych být," promluvil znovu Harry po chvíli uvažování, vyplněné vzpomínkou na záblesk oslnivě zeleného světla, provázejícího smrtící kletbu. "Ale…"

"Víš chlapče, tohle místo je v mnoha ohledech zvláštní," poznamenal bývalý ředitel tajuplným hlasem. "Velice zvláštní… ano, ano. Mimochodem, vzpomínáš na slova, která jsem k vám pronesl kdysi dávno, před zahajovací hostinou v prvním ročníku?" zeptal se potom zdánlivě bez souvislosti.

Harry se nedokázal zbavit dojmu, že navzdory tolik proklamované genialitě Brumbál nejspíš začíná senilnět. "Abychom nechodili do třetího patra?" zkusil z paměti vydoloval střípek dávno zasuté vzpomínky. "A taky něco o Zapovězeném lese, nejspíš."

"Ano, ano," pochválil ho Brumbál se širokým úsměvem, "skvělá paměť. A potom?"

"No, já nevím." Harry vzpomínal tak usilovně, až ho rozbolela hlava. Původně myslel, že se zase ozvala jeho stará jizva, když si však instinktivně sáhl na čelo, překvapivě tam nebyla. "Nejsem si úplně jistý, pane profesore, ale neříkal jste tenkrát něco jako… vetešvrtákcuk… a… brekot?"

"Tak, tak, správně Harry." Brumbál si zamnul ruce a zpod půlměsíčkových brýlí na něj spiklenecky zamrkal. "Nechci se chvástat, ale ta slova v sobě nesla hluboký vnitřní smysl, celou dobu byla jednoznačným vodítkem, stejně jako -" další spiklenecké zamrkání "- ta jizva ve tvaru mapky londýnského metra nad mým levým kolenem. Víš, Harry, celé to bylo dokonale promyšlené, stačilo jen -"

V tu chvíli ho profesor Snape s vražedným výrazem ve tváři odstrčil stranou.

"Na tyhle řeči nemáme čas," zavrčel a přidřepl vedle ležícího mladíka. Ostatní je obklopili těsně sevřeným půlkruhem.

"P-pane p-profesore?" zakoktal Harry napůl vzdorně, napůl překvapeně.

"Skvěle, Pottere, Těší mne, že jste při smyslech alespoň do té míry, že mě poznáváte. Jinak, ujišťuji vás, mi toto setkání působí zhruba stejnou radost jako vám. Teď ale dobře poslouchejte. Ani ne před dvěma minutami na vás Pán zla seslal smrtící kletbu. Jenže podle jistého ztýraného a ukňouraného novorozence, pohozeného tamhle pod lavičkou, který, kdoví proč, údajně symbolizuje jeho rozervanou duši, to vypadá, že se mu podařilo zasáhnout pouze tu část sebe sama, kterou do vás kdysi dávno nevědomky vložil. V důsledku toho jste sice omráčený, ale pořád naživu. A teď se soustřeďte, začíná se to komplikovat. Jakou hůlku jste použil k seslání obranného kouzla?"

Harry na něj přesně podle očekávání vytřeštil oči.

"Pottere, jde o zcela primitivní nezáludnou otázku."

"Ehm… D-dracovu hlohovou. Sebral jsem mu ji…"

"Dobře. Jak moc vás ta hůlka poslouchá?"

Harry si mimoděk zajel rukou do rozcuchaných vlasů jako pokaždé, když se ocitl v rozpacích. "No, docela ano. Vlastně se mi s ní kouzlí skoro stejně dobře jako s mou starou -"

"Výborně," přerušil ho znovu Snape. "Nemám čas vysvětlovat vám podrobnosti, ale v rámci hůlkové magie existuje určitá pravděpodobnost, že byste pomocí Dracovy hlohovky mohl získat nadvládu i nad Voldemortem nedávno nabytou legendární Bezovou hůlkou, jejíž reálnou existenci vám, stejně jako mně, jisté zodpovědné osoby," šlehl pohledem po Brumbálovi, "celou dobu úspěšně zatajovaly. Neptejte se, jak ten hůlkový propletenec funguje, obávám se, že s množstvím inteligence a adrenalinu, který právě koluje vaším tělem, byste to stejně nepochopil."

Harry se vzdorovitě nafoukl. "Tak co po mně teda chcete?"

"Jedinou věc, Pottere." Snape ho chytil za límec a trhnutím vytáhl na nohy. "Teď se seberete, vrátíte se do svého těla a hůlkou, kterou pravděpodobně pořád držíte v ruce, se pokusíte Temného pána zneškodnit. Je to jasné?"

"Ehm, no, já totiž…"

"Pottere! Co je na mých slovech nesrozumitelného? Prostě půjdete zpátky a uděláte to, co děláte vždycky, kdykoli se s Temn- s Voldemortem střetnete. Jasné? A hleďte, abyste i tentokrát přežil, protože, říkám vám zcela otevřeně, pokud na poslední chvíli selžete, udělám vám ze života -"

Sirius Black si za jejich zády decentně odkašlal.

"Nebo klidně i ze smrti, když na to přijde," pokračoval Snape pružně, "absolutní peklo. Osobně dohlédnu, abyste až do skonání věků pitval tlustočerví sliz. Bez rukavic!"

"Severusi, je tenhle přístup vážně nutný?" pokusil se do hovoru vmísit Albus Brumbál.

"Vy mlčte!" štěkl Snape. Popadl Harryho za rukáv a vlekl ho ke kolejišti. "Připraven?"

Mladík cítil, jak lesklé, snově ojíněné kolejnice začínají vibrovat pod blížícím se vlakem, i to, jak se Snapeovy kostnaté prsty bolestivě zarývají do jeho ramene.

"Připraven na co?" Proti své vůli ta slova jenom tiše zakníkal.

"Na návrat, pochopitelně."

Harry zatěkal očima, jak se snažil zachytit reakci přihlížejících, ti se však tvářili stejně překvapeně jako on.

"Vážně se můžu vrátit?"

"Pottere!" vyštěkl profesor Snape, do jehož čela se vryla hluboká kolmá vráska, jasně dokládající jeho nelibost. "Jste hluchý? Nebo se snažíte vypadat jako ještě větší ignorant, než ve skutečnosti jste?"

"Každý nemůže být tak chytrý a neomylný jako vy!" odsekl Harry nejspratkovitějším tónem, jakého byl schopen, a provokativně si pošoupl brýle na nose.

Profesorovy rty zkřivil jízlivý úšklebek. "To jistě. Ne každý má ovšem potřebu svou hloupost vystavovat na odiv. Abych ale odpověděl na vaši otázku - je očividné, že nepřátelská kletba vás pouze vymrštila z fyzického těla. To se v podobných situacích stává… i mnohem schopnějším kouzelníkům, než jste vy," dodal, čímž Harryho bez námahy přivedl na pokraj nekontrolovaného výbuchu vzteku.

"No jasně! Podle vás jsem naprostý blbec!" hulákal Snapeovi přímo do obličeje. "Takže co kdybyste jednou velkoryse překonal sám sebe a namísto těch keců mi něco užitečného poradil?"

"Mou radu už jste slyšel. Musíte se vrátit do fyzického těla."

"Fajn." Harryho hlas o poznání zesílil. "Vám je to samozřejmě všechno úplně jasné, já bych ale ocenil, kdybyste mi konečně vysvětlil, jak to mám asi udělat?"

"…udělat, pane," opravil ho Snape.

Harry překvapením zamžikal. "Cože?"

"Pottere, dokonce ani výjimečnost situace a podivnost tohoto místa vás neopravňují chovat se nezdvořile. Proto vyžaduji, abyste mne i nadále oslovoval pane nebo pane profesore."

"E-e-h-m?"

"Pokusím se to interpretovat jako souhlas a omluvu zároveň," protáhl Snape s očima zúženýma do zlomyslných štěrbin.

Harry zaťal pěsti a na krátkou blaženou chvilku si představoval, jak v nich drtí Snapeův krk - všechny ty životně nezbytné kůstky jednu po druhé. "Jak se teda dostanu zpátky… Pane?" zeptal se nakonec s okázale přehnanou korektností.

"Obávám se, že procedurální stránka věci, dá-li se to tak nazvat, pro vás bude stejně nepříjemná jako při cestě sem," odtušil Snape, když ho postrčil ještě kousek blíž na hranu nástupiště.

Neblahá předtucha, rychle přerůstající v děsivou jistotu, Harryho přiměla, aby se začal zběsile bránit. "Pusťe mě! Nemáte právo…"

"Okamžitě toho nechte!"

"Tak mě pusťte!" Harry se pokoušel vykroutit z těsného sevření. "Vy zákeřný, odporný, podlý -" sípal, jak se mu pevný lem košile nepříjemně zařezával do krku.

"Jediné další slovo," zasykl mu do ucha varovný hlas, "a budete své prostořekosti zatraceně litovat!"

"Jo?" zalapal Harry po dechu, když dusivý tlak trochu povolil. "A co byste mi asi tak ještě mohl udělat? Strhnete mi kolejní body? Nebo dostanu školní trest? Budu stokrát opisovat Nemám odporovat svému profesorovi, přestože jsme oba dávno mrtví?"

"Pottere!" Profesor Snape teď vypadal opravdu rozzlobeně. "Vy nejste mrtvý!" Pro zdůraznění s ním trochu zatřásl. "Alespoň zatím. Pokud ovšem nepřestanete vyvádět jako malé děcko, pak za nic neručím," doplnil způsobem, který v Harrym vzbudil touhu kopnout ho vší silou do holeně.
"Chápu, že je to nad vaše rozlišovací schopnosti," pokračoval Snape stále tím protivně nevzrušeným hlasem, "ale ocenil bych, pokud byste zkusil mentálně pojmout fakt, že já nejsem osobou, která stanovila, že přestupní branou mezi různými úrovněmi existence musí být zrovna vaše smrt. Nebo její těsná blízkost. Pokud s daným konceptem nesouhlasíte, můžete na patřičných místech vznést stížnost. Slibuji, že jako osoba přinucená jednat podle velmi obdobných dějových schémat vám v tom rozhodně nebudu bránit." A jízlivý úšklebek na jeho tváři jasně dodával: Co se rozčilujete, Pottere? To VY jste přece JEJÍ oblíbenec. Má smrt byla plánovaná od samého začátku. Prý aby si vyléčila frustraci vlastních studentských let. Otázkou zůstává, proč se teď rozhodla zabít i vás, Pottere, proč?

Harry zaťal pěsti, několikrát prudce nasál vzduch, a teprve potom hystericky zaječel: "Nesnáším vás! Slyšíte? Bez ohledu na cokoli vás prostě nesnáším!"

A jako by tím jediným zlostným výbuchem vyčerpal veškerý zbytek sil, který dosud neobětoval Voldemortovu zničení, napětí v jeho těle povolilo a on se s tichým zakňučením svezl na zem ke Snapeovým nohám.





zpět ooOoo dál
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JJ JJ | 5. června 2018 v 13:45 | Reagovat

Tak Chlapec-který-to-možná-nepřežil? Snape je úžasně jedovatý, tomu tedy říkám přesvědčovací metody :-D . A ta jedovatá poznámka o autorce nemá chybu.

2 KattyV KattyV | 5. června 2018 v 18:12 | Reagovat

Udělám vám ze života... ze smrti peklo. :-D
Ten Snape je tak dokonale snapeovský, až je člověku Harryho skoro líto.

3 Regi Regi | E-mail | Web | 5. června 2018 v 19:13 | Reagovat

I druhá část je stejně skvělá jako první.
A Harry se chová tak pochopitelně! Přece jen je mladý osmnáctiletý kluk, žádný James Bond.

4 Martian Martian | Web | 5. června 2018 v 21:00 | Reagovat

[1]: :D Ten skutečný pan učitel je tady: http://www.quirkbooks.com/post/ten-fictional-characters-inspired-real-people

[2]: On teda Harry je děsnej trotlík, ale při psaní jsem zjistila, že ho mám vlastně dost ráda.

[3]: Podle mě určitá míra nedokonalosti k hrdinství tak nějak patří. Přílišná dokonalost je divná. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
*************************************************************************************

KattyV a Regi prohlašují:
Na našich stránkách často najdete fanfiction příběhy ze světa Harry Pottera.
Všechna práva na postavy, které jsme si nevymyslely samy, jsou vyhrazena J. K. Rowlingové,
které tímto děkujeme za to, že nám dala svět, ve kterém si můžeme hrát.


14.1.2014